Věnováno Osudové
.
matkoterezo.. podělalo vás? jak jste se s hukotem hodným achileů na tygrozubých šavlích rozvalili z vyteklých kund světa, na tom pupku, který jste nazvali western & times.
podařilo se mi jednoho z vás kravaťáků zastavit.. zeptat se, kde se dá sehnat pokoj za dvě stovky na měsíc s výhledem na řeku.. s výhledem na řeku v záři lucerny.. tak jste mě poslali za ráčkující ukrajinkou v županu z dynastie jüan. dala mi nejhorší pokoj, všude štenice a výhled do oken protějšího baráku, našel jsem v pokoji malířský stojan, ale já neuměl malovat, já byl hledač štěstí, a tak jsem si sedl za stojan, vytáhl flašku a pil víno a díval se střídavě ven špinavým oknem a na své rozmlácené prsty držící jako svátost nejodpornější víno na jih od hranic. kdybych teď zemřel, nic by se nezměnilo... pokud tohle přežiju, budu se nad sebou muset hluboce zamyslet... jak tak na to koukám.. jak dítě na písmena..
koneckonců...říkám si říhaje
sejdem se v pekle
sejdem se tam, kříčím do hrdla prázdné flašky
ulevilo se mi, ne dost, ale přece.
na rohu allison a higgins byl bar, kde chodili mladí vazouni se zachmuřeným výrazem. vyrazil jsem tam.. po setmění... nikdo mi nevěnoval ani pohled.
"dám si dvojitého jamesona."
barman dělal, že mě neslyší.
u jednoho stolu seděla sama jedna kudrnatá bruneta. vypadala opuštěně. vypadala dobře, vypadala moc dobře a trochu opuštěně.
Žádné komentáře:
Okomentovat