Pěstička v ústech

Zaslechnuto při obědě (rumy a pivo) v restauračním zařízení:

"Tak ty mi nedáš?"

"Ne."
"Tak proč teda s sebou taháš celou farmu?"

"?"

"No dvě kozy a kachnu."

Zrzavá nahoře i dole

přirozeně
zrzavé vlasy -
zatřepala jimi
a zeptala se:
"mám pořád zadek na správným místě?"

taková komedie.

vždycky se najde nějaká žena
která tě zachrání před jinou

a jakmile tě zachrání
je připravená tě
zničit

byla to strašná noc. noc předtím spal Willie v buřině za Bakersfieldem. byl tam Holanďan a ještě jeden kámoš. pivo bylo na mně. přichystal jsem sendviče. Holanďan pořád žvanil o literatuře, o poezii; pokoušel jsem se ho dostat pryč, ale zůstal tam ležet přímo uprostřed. Holanďan má knihkupectví kdesi v Pasadeně nebo v Glendale nebo kdovíkde. potom se hovor stočil k nepokojům. ptali se mě, co si o těch bouřích myslím, a já jim řekl, že vyčkávám, že myšlenky by měly přicházet samy. byl to pěkný pocit, když si můžete dovolit čekat.

Mohl bych se nasrat. Copak všichni jste jenom děcka, jichž se netknou problémy? Hrajete jen dětský hry? Od kundy až do hrobu? Nepoznáte hrůzy života. Není pak divu, že mě posíláte do léčeben, zavíráte mě na zámky a stavíte kolem mě mříže. Ale to musí skončit, rozumíte?!

Jsem normální. Pojídám bonbóny, koupu se s plastovými kachničkami a vrážím ho tam děvkám z baru. A to ani nejsem žádný proutník. Prostě obyčejný.

To že mám náhodou nejlepší vztahy s beznadějnými případy ze mě ještě nedělá beznadějný případ. Umím přinutit k odpovědi i cvičenou opici.

A sere mě společnost. Jak já to vidím, celé to mimo léčebnu je o frontách a čekání. Já nesnáším čekání, nesnáším prostoje.

Víš, co myslím hrůzami, taková či maková B.? Že ti k životu k minimálnímu výdělku nestačí jen pracovat, musíš trávit čas s naprostými psychouši! Musíš spát s uklízečkami, abys dostala přidáno. A ze všeho nejhorší je, když nějaký hlavoun kydá svoje rady těm, co o ně nestojí.

Tisickrát radši potkám jednoho z těch pronikavých mozků, kteří jdou na smrt, aniž by hnuli brvou. A mlčí jak zařezaní.

Kdo má plnej pytel rad, má prázdný pytel na koule, to si zapamatuj!

Nevím, jak to dělám, že jsem v téhle společnosti ještě naživu. Všichni mnou pohrdají, jen panenky v barech si dají říct. Jinak mnou všichni pohrdají - kromě těch rychlovek, šíleného sexu utrženého ze řetězu - jsou mi taky všicni ukradení!

Dva největší vynálezy jsou postel a zbraně - ten první tě chrání, sbližuje, ten druhý zas řeší všechny problémy, ze všeho tě dostane.

Ať pomřou všichni, co nechcou hezky mrdat.

Stejně je to všecko mrdání, ta vaše společnost. Bolí mě jen to, že většina lidí líp chcípá než mrdá.

Sním o sňatku s duševně zaostalou dědičkou hotelového impéria. Nemusím uvádět její jméno, každý ví, že mám pro Paris slabost. Ucintávám nad jejími kozami, i nad fešnými kalhotkami i nad jejím pornem, které koluje internetem.

Až si vemu Paris. Respektive až si ona veme mě, pochopí, že člověk je jen obětí prostředí, které odmítá pochopit jeho duši.