Fakt, byla chutná jak šedesátiletý učitel hry na varhany v závěrečném stádiu rozkladu. Co má Alzheimera jako, chápejte.
Nevím, proč jsem vstupoval znovu do téže řeky, ale asi už to máme zakódované v genech, jinak nevím.
Nemám zrovna všech pět pohromadě. Nemusím připomínat, že jsem bral zakázané látky ve větším množství než malém. Proto mě nekamenujte. Když vidím osamělou jeptišku poblíž kadidla, zatoužím po ni. Je sice zaslíbená Ježíšovi, ale proč by taky nedala jinému? Však ji za to nikdo nepromění v solný sloup.
Nebo jsem o tom ještě neslyšel. O jeptišce, kterou by stihl trest boží za to, že se dopustila nevěry.
Stačí se mi jen kouknout na fotku Marilyn z padesátek, třeba jak pozuje na skokanském můstku a už mi vstává. Nejradši bych ji ošukal přímo před hledáčky kamer. Jenže to by přišla o svou slávu. Kterou bych získal já. Nikdo nechce holku, která má macochu na univerzální klíč. Kdežto u chlapů se získávají vesměs jen plusové body, když otrká kdejakou kozičku.
V hospodě jsem potkal takovou fetku:
Vyprávěla dětem, jak krutý osud příroda uštědřuje hrbáčkům a jak je smutná ta maminka, které se narodí hrbaté děťátko. Metoděj, vrchní feťák, na to podotkl: "No jo, ale jak zas je nešťastná velbloudí maminka, když se jí narodí děťátko bez hrbu.
Nevíme, jak cítí zvířata. Jestli podobně jak maminky lidské nebo o něco dojemněji.
Popíšu vám člověka, okolo kterého vznikl kult osobnosti. Jestli někoho takového znáte, s největší pravděpodobností ho čeká obyčejný osud!
Rád sedává v hospodách čtvrté cenové kategorie s kamarády na pivu. Svetr a džíny jsou jeho nejmilejší oblečení. A pak si oblékne smoking a objeví se v tanečním sále a tančí šestikroký valčík doleva.
Je tak hodný, že se lidem zdá, že by se s ním dalo orat. Zdání klame, je to podvraťák a ošust.
Tento dojem vzniká proto, že je neosobní, jde mu vždycky o věc, a nikoli o sebe sama. To někdy lidi plete, protože sami takoví neumějí být. Neumějí se takhle dát všanc.
Vychodil obecnou školu v roce 1947 a maminka rozhodla, že by měl jít z domu, aby užil samostatného internátního života. V Poděbradech na zámku byla tehdy zřízena střední chlapecká škola po vzoru anglických internátních škol v Etonu a Harrow. Jmenovala se Kolej krále Jiřího z Poděbrad. Studovaly tam bezprizorné děti, které ve válce ztratily rodiče, jako Miloš Forman. Škola dostala od vlády na ten bohulibý skutek dost peněz, a tak si ředitel Jahoda mohl vybrat nejlepší profesory. Díky profesorůma finančním prostředkům to opravdu byla dobrá moderní škola s příslušným vybavením. Byly tam dílny: truhlářská, zámečnická, kovářská, knihařská. Chodily tam i děti z Poděbrad, a když skončila škola, šly domů, zatímco těm ostatním začal internátní život. Sešla se tam neuvěřitelně nesourodá skupina dětí: sirotci, prominenti z takzvaných buržoazních i komunistických rodin. Komunisté, když vyhráli volby, tam začali dávat svoje děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat