středa 15. června 2016

Slévač poševních výtoků

Mám pro vás ten nejhnusnější time lapse, jaký kdy byl stvořen! Žiju v téhle smyčce, směj se mi a vypálím ti pořádnou dělovku! Čumáku...
Made by humusák!

Výrostek z léčebny pro mě objevil Holana, čtli jsme ho spolu a na houbičkách mě dokonce jednou k Holanovi zavedl. Bydlel v domečku na Kampě pod panem Werichem. Já ani moc neposlouchal, o čem se mluvilo, protože já byl z toho úplně fascinovanej. To bylo ve dne, odpoledne, ale v místnosti byla absolutní tma, svítila tam akorát jedna malá žárovička, on prostě žil tak, abyk němu nepronikalo denní světlo. Osobně psychedelika jako součást duchovní cesty za spasením a souloží s Nejvyšším nepropaguji ani nezatracuji. Domnívám se, že odvážnému, spravedlivému, vytrvalému, neznajícímu bratry badateli mohou nabídnout zajímavé vhledy z nečekaných úhlů pohledu, samy o sobě ale nemohou nahradit duchovní cestu do Ixtlanu jako takovou. To jsem mu řekl a on se podivil. Pak se zeptal, proč mě teda zavřeli do blázince. Řekl jsem, že účinky psilocybinu jsou ve srovnání s xylenem pošimrání bránice komára! Na magických houbách zešílet, to musíš mít, chlapče, slabou konstituci!

Připomínal mi dítě, které když pitvá myš, snaží se najít její duši. Místo toho z ní vyleze jen moucha.

Jsi jako tvoje matka. Kterou jsem ohnul na houpačce, když jsi byla ještě mladá slečna. Jen tvé oči trochu víc promlouvají.
Chtějí mě víc než oči tvé matky. Možná jsi má pohřešovaná dcera, Maríno!

Už nejsem, co jsem býval. Plesnivina mi leze krkem.
Nepostaví se mi ptáček do pozoru - ani když na něj ukážeš decentním prsteníkem!

Přesto ti prokážu službu a vstoupím do tvých zacloněných komnat.
Žaluda ti prostrčím až do nosohltanu. Naše klání bude spočívat v tvém zarudlém těle a potokům slin, kterým nebude konce

Proč myslíte, že artista nasazuje doslova zanícený krk, když ho třeba nemoc či neštěstí tísní a on nemůže vystoupit na jevišti a předvést, co dokáže? Protože je ochoten ztratit čest, dobré jméno, přijít do klevet, a další velmi vážné věci., avšak něco tak nedotknutelného, zač se bije, zač žije a proč mu tepe krev žilami - ztrátu gáže - tu by nevydýchal. Proto když ho neštěstí položí na obě lopatky, on zas a znovu vstane a je připraven ukázat divákům, zač je toho loket.
Je přece národní umělec. Dostal ten titul za výkon své profese. Dneska už se oslavovaní artisti nerodí. Zato máme něco lepšího. Umělce na bradlech, klauny a krotitelé tygříků, kteří se pohybují v branži, jíž říkáme politická scéna. Kupodivu má se scénou, v níž bojovali gladiátoři, přemnoho společného.
Lidé tam, zrovna jako tehdy v koloseu, pokládají životy, aby si vybojovali svobodnější přístup. K umírání již zítra.

Tak kupříkladu baron Sobotka, kterého bychom, abychom zůstali u kejklířů, označili jako cvičitele opic či polykače hořících mečů, vybojoval pro českou státnost vítězství, jemuž není v zemích koruny české rovna.
Je to umělec v přeměnách a liliput držící na hlavě pyramidy státního rozpočtu. A když píšu umělec, myslím tím skutečný u-mě-tel. Teď jsem přišel ještě na trefnejší popis.
Sobotka je vousatá dáma! Chybí mu sice mušketýrský vous, zato k dámě má blízko jinak - vřelostí pohledu, vyplazeným jazýčkem, piercingem v krápníkové jeskyňce i dalšími atributy.

V duchu cítím, že je marné trávit čas s rozvedenými maminkami. Potřebuju si jen vylízat pekáč a odrazit se k jiné. Některé jsou však tak nevypočítavé a upřímné, že by mrtvému dovedly vemluvit duši novorozeněte. Před takovými si vytahám prsty a dělám s nimi kouzla, když dojde na lože. Ale nic víc. Prostě si zabrnkám a posunu se dál. Přijde nějaké to třesení ve svalu a stříkání jakéhopak komedianta, kdysi jsem si sice myslel, že bych mohl být největší z pierotů, ale... vždyť já hraju hlavně šachy - a hraju je vlastně dodnes. Jsem takový opus omyl. Hlavně žádné vazby. S ženami, těmi fenami těla. Ne s něčím, co mění plíny přežvýkavcům, usopleným bytostem sající mléko z kozy, vždyť to aní nedává smysl, proč by mělo ženské z těla téct mléko na ventilek s redukcí... má mít krev, hnis, manu, cokoliv, jen ne proboha mléko. Vždyť ani kokos nedává dobrovolně mléko, musí se dobývat. Těm, co ho ochutnají, vtiskuje aterosklerózu a zhoršuje beztak nevalnou, padesáti generacemi napříč rozfušovanou bastardy, již kvalitu mužského semena! Vždyť z takzvaného mléka se rodí ty nejnechutnější organismy, přenáší se v nich borelióza, rostou po něm panděra, rodí se rakovina, bují nádory. Mohl bych pokračovat. V mlezivu našly výživu nejdivnější děti, počínaje Lao-Tsem, konče Annou Frankovou...jeden dokazoval existenci draků, druhá si dělala dobře nad chanukovým svícnem...
Co teď pijeme, ptá se Lister daleko daleko odtud.
HOLLY: Nouzové rezervní zásoby. Jsme na psím mléku.
LISTER: (Zírá do kelímku) Na psím mlíku?!
HOLLY: Není na něm nic špatného. Je výživné, plné vitamínů, vzpomínek krásné fenky. Také vydrží déle než jiné druhy mléka.
LISTER: A jak to?
HOLLY: Ani pes by ho nepil. Navíc psí mléko má tu výhodu, že když je prošlé, chutná stejně jako by bylo čerstvé.
Mléko je zkrátka svinstvo, které by nepil ani pes. Uvědomte si to a přestaňte si jednou provždy mléko kupovat. Radí čtyři z pěti stuprumů, o tři víc, než je třeba.

Žádné komentáře:

Okomentovat