Ani si neškrtnout

Jak to psal ten mamánek z Brna?

N

a stropě hořčice a v ní je buřt

zmítám se v šílenství na podlaze

a je mi blaze, tolik blaze

že už snad nemůže ani být hůř

Tak to se náhodou trefil do nálady. Protože sežrat polívku z houbiček, vypít k tomu flašku rumu a neposrat se šílenstvím, to je těžké, zatraceně těžké.

Miluji tvou tvář ze ztracenými ústy,

tvůj hedvábný zakudrněný vlásek.

Tvou postavičku modelky Esquire,

tvůj dech, který vypouštíš nosem,

když nemáš ta ústa.

A nejvíc miluji, že jsi taková

rajda, která se vzpírá jen naoko

říkáš ne, jako 40% žen, které

to myslí jako ano,

které jen zkouší tvou agresi,

ale mluví pro ně fakt, že

(stále ještě)

nadpoloviční většina myslí ne jako

ne!

Štěstí nechce, abychom se na ně
dívali příliš zblízka,
napsala mi třináctého června
dva tisíce sedm,
a velmi mu prospívá, když je přijímáme
s očima zavřenýma.

Šukala jako kurtizána,

přestože byla mláda

osmnáct let.

V střídavém pominutí rozumu
řekneš ne, a celý život se ptáš,
co všechno ten vzdor
vymazal z mapy tvých cest.

Kdybys tenkrál řekl jo

sousedovic Mařce

mohl sis žít jak král

(vlastní hotely na jihu Čech)

Ale člověk už jde

spíš tam

kam nechce

a dělá to

co dělat nemínil

a umírá vůbec tak

a žije (zaklepejme na dřívko)

vůbec jinak

než kdy pomyslil!