Dávení

Proti své vůli jsi byla stvořena,
proti své vůli se narodíš na svět,
proti své vůli zemřeš.

To jí řekli, když přišla první den do školy.

Už tam na ni čekal zarostlý školník,

který neopomněl využít příležitosti a

zeptat se nadějné, copaté slečny,

jestli ho ještě někdy ráčí ve škole navštívit.

Byla překvapena tou otázkou,

vždyť ji doma učili,

že do školy se chodí a chodit musí.

Tak co najednou dotaz

od někoho, kdo ji připomínal

mokré koště!

A co ty oči, podlité vodkou,

zanedlouho se po ní sápaly

pohledem

a celou základní školu

měla pocit, že ji sledují,

že vyčkávají a

chtějí ji řádně zneužít!

Později, až si prošla kolotočem pařbiček, kluků na jednu noc,

ztracených klíčů a dezorientací z perníku, rán strávených na záchytce,

na něj změnila názor,

připadal jí neobyčejně sexy, a tak si dali rande

ve vnitřku jeho kumbálku.

Dávil ji penisem. Na oplátku se mu oddala i v jeskyňce.

Stála se z ní básnířka, poetka ztracených existencí!

"Když ležíš vedle mne a položím ruku
na tvůj bachor, cítím pojednou,
jak ve tvém pomalém, zpitém dechu
pulzuje vesmír, a nepřestávám žasnout,
jak se má duše mohla tak dlouho vzpouzet"

napsala si do diáře.