Poražená v posteli

V posteli byla obrazem bídy a utrpení. Asi jako arcimboldovská skládačka. Nejenže měla vyhublé tělíčko, které nesneslo prudké zacházení, měla i nohy jako tyčky a ruce jako hůlky. Jen jsem se na ni podíval, věděl jsem, že taková bude se mnou mít těžký problém. A nemýlil jsem se. Jako se ostatně nikdy nemýlím.

Povídala mi v baru, že je hotová dračice. Že prý to s ní mají chlapi rádi. Pak teda potvrdila, že střídá jen dvě polohy a zezadu to nedělá, protože se stydí na někoho vystrkovat zadek. Vypadlo z ní taky, že při misionáři přikrývá chlapa peřinou. Naposledy to dělala na lince a nikdy jindy to nezkoušela. Chlapovi při tom zarývá nehty do zad a oslovuje ho jménem. Dračice. Oujé.

Pak jsem ji teda viděl, obraz bídy a utrpení, jak svlečená leží na kanapi, "svlečená z hadí kůže", zakrývající se přikrývkou. Byla tak hubená, že bych jí nabídl, aby snědla koně. Tělo po celoživotní poruše přijmu potravy jako hadrová panenka, kterou někdo mrštil jako hrách o stěnu. Rozčísla si vlasy dvěma prsty. A ten pohyb mi připomínal závěrečné dolaďování takových těch ručně paličkovaných krajek, které báby na venkově umějí tak umně vyhotovit. Jak si upravila pěšinku, na ní bylo nejlepší. V ostatním pokulhávala za svými vrstevnicemi i za zralými manželkami v teplácích.

Naštěstí nezáleží na tom, v čem vynikáme nebo v čem pokulháváme. Dokud máme zásoby whisky, meruňkovice, ginu, brandy, jabkovice, slivovice, hruškovice, calvadosu, třešňovice a bechera, není třeba házet flintu do žita. Každá naše slabší stránka tak bude nahrazena obsahem alkoholu v krvi - a tím poručena vyššímu principu. Makedonský král taky přežil skrz naskrz rozdrcenou plíci jen díky hluboké opilosti.

Nehorázně neschopná v prcání, měl jsem ji nechal, kde jsem ji našel - na barové stoličce. Aby se na ni chytil jiný nešťastník. Zase jsem naletěl rozkošné tvářičce. V sexu nepoučitelná jako ponrava. Chroust se svojí larvou si užil víc špásu než já s ní. Na začátku na mě vybalila v pěti minutách celý svůj život - takové mám nejradši. Strasti se klenuly nad jejím plochým hrudníkem jako pes Baskerville nad vřesy. Vedle ní, asi tak dva metry, posedával živý, asi padesátiletý mužíček ve smokingu, jaký se už dnes nenosí. Usoudil jsem, že takhle já nikdy vypadat nebudu. Ani v padesáti, ani ve stovce. Kdybych se dožil aspoň čtyř křížků, prskal bych smíchem. Sotva dokončila vypravování, které jsem vnímal jen napůl ucha, zeptala se: "What about you, master Alex? Been to prison like all my boyfriends?"
"Yep. Nothing exceptional though. It's all gray area there, even grass outside."

"Served your time, right?"
"No. Not really. I'd rather stay forever in vain!"

Aspoň jsem ji naučil otvírat piva pětidolarovkou. Dělá se to tak, že ji přeložíte párkrát přes sebe, až je z ní miniaturní kufr. Takhle nějak vypadají skládané padáky - tisíckrát zmenšené!