Každému řekla něco nepříjemného a všem zkazila náladu. Tak by se dala popsat ta bitchka, která potřebovala víc peníze než lásku! Kolik bolesti asi působí na světě cosi tak zkaženého. Vzdychající nad každou legrací a naléhavě komplotující.
Výjimkou byla hra v boston, kterou mi umožňovala, protože jsem tak snadno přišel k několika stovkám za večer.
Jmenovala se Nataša a popsal bych ji jedině jako ... poběhlici. Chodila za každým, kdo se namanul v okruhu pěti mil a netvářil se úplně jako retardovaný cyklista v důchodu po operaci žlučníkových kamenů.
Jak byla ta její tajemství šita bílými nitěmi... mladých, poběhlých lidí.
Myslela si, že nezpozoruju,že mi zahýbá?
A když jsem ji konfrontoval. Jmenovala se Nataša. Neutíkala dál, než bylo nutné. Vyběhla ze schodů té naší mansardy do zimní zahrady. Kde čekal za křakem ten její šamstr.
Ach bože, jak trapné ještě bylo, když jsem slyšel, co mu říká. Kolik bolesti na světě působí peníze, víme. A ona je tak moc potřebovala...
Nicméně měla své přednosti. Proto jsem s ní ostatně byl.
Připomínala od pohledu hezké, ještě nevyvinuté koťátko, z něhož jednou bude nádherná kočička.
Bylo jí sedmnáct. Sladkých, sexuálních sedmnáct.
Žádné komentáře:
Okomentovat