V nejlepších, neupřímnějších vztazích si nejvíc vážím schopnosti lichotit a chválit, tak jako je nutno mazat kola, aby dobře jela po vozovce. Když jsem chodil s pořádnou, osmdesátikilou vesničankou, známou jako krev a dudy, všímal jsem si často lemu její sukně. Ten lem totiž ukrýval mimořádně vyvinuté nohy. Silná lýtka, která značila, že ji jen tak něco v životě nerozháže. Abstraktní pojmy ji očividně vůbec nezajímaly. Odvracela se a klouzala pohledem po výloze s kočárky. Poezie rovněž neměla na ní vliv. Mlel jsem kupříkladu o Aladinových putováních a v jejím živočišném, takřka veverčím výraze se nezměnila ani nitka vrásky.
Všechny krásné ženy pocházejí ze společnosti snaživých. Jejich obrovský nezájem o sex je těžko ospravedlnit.
Když pak přijde nějaký razantní člověk a náhodou je podvede, nesrovnává se s jejich morálkou o něm soudit příkře.
Já se naproti tomu domnívám, že je třeba trestat zpronevěru smrtí, vztáhnutí ruky na drobné tělo vraždou a uctivým beznadějným tónem rozhodně nepředcházet kamenování za cizoložnictví.
Jak to říkal ten popletený vládce vesmíru. Dio mi la dona, guai achi la tocca.
Žena je vskutku korunou, do níž je zasazen ošklivý safír. Patřit ještě tak ke skupině žen, která když si veme něco do hlavy, neustane tak dlouho, dokud to nezíská, asi bych se postupně zklamal a neměl patřičnou motivaci.
Jenže žena není obyčejný smrtelník. Je to sprostá realistka a její přístup ke zklamaní je pragmatický. Nebo věcný. Nebo obojí. Když se zklame, vidí příležitost se odklamat. O ničem si nepromluví později.
Muž ostře řezaných rysů ve fraku v barvě stehna polekané nymfy tak volky nevolky stojí pod okapem a z jedné nepříjemnosti padá do jiné, horší. Ani punčochy, ani střevice. Čichat ke kalhotkám nebo co už muži běžně dělají. Nic mu nevrátí náladu.
Dívá se dál na sebevědomé a vyrovnané tváře žen, jež čekají miminko. Když pak porodí, chronické dýchací obtíže, astma a opakovaný kašel maličkého na sebe nenechají dlouho čekat. Žena přijme roli matky a děcko, je-li samcem, skončí s cévními potížemi, protože jeho otec denně kouří v obýváku. Vznáší se ten načernalý kouř nad nábytkem, vsakuje se do rohoží. Možnosti maličkého opouští. A tak se sám stane kuřákem a zakuřuje ostatní. Nepochopí, že nečiní nic dobrého pro blaho světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat