Nespojitý soupis nepropojených vjemů

Jak civilizace postupuje, poezie ustupuje. Téměř univerzálně hledě do očí pustým vandrákům vidím v nich víc světla, pokory, rozšíření, vnitřní substance než v očích vyšší společnosti. Příliš často vidím malíře v přítomnosti dívek, než abych ho podezíral z toho, že s nimi chce páchat nečisté styky - tedy jiné než akt. Prosti všech osobních afektů, na vrcholu sansáry, ani si nevšimneme, že se naše ženy spouští s bandou loupežníků a rodí jim děti, které by měly rodit nám!
Prostá historie pobudů praví, že dobrý způsob, jak se odříci světa a přesto nezůstat zapomenut, je podrážděně pít, vagabundsky osahávat děvky, slintat jim na zápěstí a ztřeštěně jim zpívat pod parou o démonickém splynutí prvotních čarodějnic s dobrodružnými hrdiny z Trojských válek.

Když mě v děcáku poslali za psychologem, bez odmluv jsem šel. Všecko jsem mu vyžvanil, celý strastiplný osud. Že jsem si připadal neschopný a neužitečný, ničím zajímavý ani výjimečný, trpěl pocity méněcennosti; neuměl jsem přijít na to, v čem jsem vlastně dobrý, a proto jsem si nemohl sebe vážit. Řekl mi, že problém je v mém vztahu k otci, který mě příliš mlátil, než aby ze mě mohl vyrůst poctivý podnikatel nebo sekretář.

Výrobní metody se normalizují a nositel mužských vlastností, který se ujímá nástroje s pílí sobě vlastní, už v pracovním procesu nemůže uplatnity ty složky své povahy, které z něj dělají výkonný stroj.

To je právě chvíle, kdy do hry vstupují kýžené dámy. Se vzhledem, kterým mohu hrozit infarktem ubohému mužskému, mohou mu snižovat mzdu, ano mohou mu i nepokrytě nadávat, objeví se na scéně v minišatech a namalovanými očními stíny.

Dále to jsou jen hry ctností. Muži musí prolít svými nebohými hrdly hektolitry chlastu, aby se smířili se svým postavením v područí žen.

Pásová výroba si žádá nejen krev, ale i duši. Nadále se samečci nechávají vlysovat do nějaké činnosti a rozklad mravních hodnot, ba dokonce zkáza radosti ze života je tu.