Přesličkový močál

Zničehonic přibude, ale až večer.

V tom je ten háček, že pouze večery mi slouží jako útěcha.

Zatím jen HOLKY, máte svátek. Buďte hodné jak sedmikrásky. Svěřte se vrbě se svými problémy a sova je za vás vyřeší, nebo vám aspoň pomůže. Máte mé sympatie a tisíceré díky, ženské!

Bez vás bych byl jen chobot bez rozumu.

Duše má Boha do té míry, do jaké se podílí na absolutnu.
Dech sedí na tom, kdo září, u vědra daru, které pojme to, co je křehké.

Vrhám na ni světlo, jež na ni má být vrženo. Zmrvena karotkou zaraženou v anální dírce. Prosí o smilování, leč roubík ji lepí pusu natotata.

Jak je elastická holka, poukazuje na její vybrané chovaní v genetickém inženýrství, které se zas zpětně odráží v jejím zjevu.

Když před nápadníky prchá, je to neklamná známka svatouškovství, které přitahuje nežadoucí pozornost. Lépe se jak králík sdírat z kůže.

Nebo být jak veverka, která si, když je v pasti, překouše radši nohu, než aby v ní utonula. Tomu říkám charakter. Ale vy nevíte, oč běží.

Jsem praktický obchodník s důvěrou. Zajímají mě pojmy inflace a deflace. Ale nejvíc mě zajímá, jak má ta která děvka roztažitelné nohy.

Od Aristotela se učíme výhonky logiky nikoliv hubit, ale prosazovat do libovolného diskurzu. Proto jsme v prdeli jak Baťa s dřeváky.

Chybou či v lepším případě marněním energie je opakovaná soulož za účelem ovládnutí druhého. Ovládat někoho je lehké, ale odsouzeníhodné.

Je láska nemoc plná běd? Jež léčiti se nechce? Jak strom, jenž řezán roste hned? A nechán hyne lehce?