Tvrdý je nášš chléb, ó zemì, dásním v ústech nebes? V žžírné půdě sypčí nad mouku a jemnějšší nežž květný pel tvrdě občas zaskřípe balvan v trávě zarostlý.
Tvrdší nad magnétis líthos, nad kámen s magnetickou silou přisávající se k zoubkům řetězové pily, konájící zhoubu dlouhověké borovice osinaté. No, protože jsem viděl jako adolescent soutěž v kácení stromů. Jak si stoupají na vyřezané stupátka, když jdou výš ke korunce. Strašně negativně mě ta spoušť ovlivnila. Odteď se bojím jak různých troudnatců nebo chorošů, co z nich rostou, případně i samých odstrašujících nahých letorostů, tak i zvuku padající břízy. Jak sviští o překot. Neustálý pád nekrotického jasanu do mechu. Bléééééééé.
Žádné komentáře:
Okomentovat