neděle 31. ledna 2016

Podlehnout okolnostem

Se obyčejně pokládá za hřích. Ne však vždy a všude.
Udělat si dobře nad miskou trixie, keramickou miskou pro kočky. Posléze přiběhne mladé mourovaté kotě a celý vláčný obsah zoblíže.
Nebo když mi zlomili v hospodě hnátu a žebra, nemohl jsem si honit, protože levou jsem se to nikdy nenaučil. Dva měsíce jsem trpěl se svém karmlíku a toužil jsem si jen vyhonit. Bůh mi ani tehdy nehodil pomocné lano.
Vždy, když vidím vcházet do nákupního centra bohyni kšeftu, tzn. s mastercard, samostatnou a jakýkoliv problém schopnou zvládnout, vzpomenu si, že jsem se nenarodil pro nic za nic v samčím vydání a hned ji stalkuji. Až ke kabince. Pak, když platí a odnáší si tílka a kraťásky, vidím, že zachází za roh. Tam na ni čeká nažhavený černý meďák, hlasitě hrající hudba. Nastoupí, přítel s černými slunečními brýlemi šlápně na plyn a už jsou v trapu. Opíšu si SPZku a pak ji hledám na internetu. Zjistím adresu majitele, další dva tři týdny dům - sídlo obhlížím. Pak když odjede přítel, zůstane sama, vkradu se do sídlí se slabým zabezpečením, zatímco řeší, jakou si vzít róbu na ples, schovám se do skříně a když přijde dokončit nahoru dolaďování, sleduji ji potají, jak se ještě jednou převléká.

Žádné komentáře:

Okomentovat