Kafé a BeBe Dobré ráno

Kde se udály větší, ach, rci, hade spravedlnosti, vetší blbosti a pošetilosti hodné bláznů než u soucitných?
Kdo způsobil víc utrpení na světě než ti, kteří byli zaslepeni soucitem?!

Snad jen Dáda Patrasová ve své plebejské masce samaritánky a pečovatelky o handicapované děti.

Nebo Usama, který vypadá jako Obama. Osama - Obama, jen zapoměníte v anglickém jazyce písmenko a dostanete se k jádru pudla. Nedávno fanoušci a tvůrci konspiračních teorií vytvořili video, ve kterém porovnávali jejich xichty. Vyšlo z toho, že Usáma je převlečený Obama, stejné oči, obočí, ústa a uši, prý. Kdo chce vidět, vidí. Nikdo se neobětuje nadarmo a i bůh má své peklo, tím jest jeho nenávist k lidem.

Až Obamovi zbělají vlasy a ani maskéři ho nepřipraví před kamery, půjdu a sednu si na kameni u hezkého jezera, budu chvíli koukat tiše do dálky - uvidím na točité víry vodníků a pleskání vlnek o břeh a na zpěv/hněv ptáků v korunách stromků. A pak hupsnu s tím kamenem přivázaným k rukám, nohám, kdovíčemu ještě do hlubiny a bude.

Naštěstí se nemusí obávat o pokles popularity alespoň u voličů; je to první černoch, který se po dlouhé době dostal do čela propagandy. Nedychtí již dávno po štěstí, dychtí po svém díle - které je mimořádně obsažné.

A taky se na něj, bohužel pro nás, lepí smůla. Vede se mu jako všem plodům, které dozrávají příliš zbytečně. Skončí na kompostu, když ještě dnes nebo přinejhorším do měsíce nevyleze na nějakou vysokou horu... Bude zapomenut jako knedlík v břiše odporného prasete, které se vyspalo na zabijačku a nyní podřimuje a chrochtá - netěší se vůbec na nožík.

Občas tak nenápadně nakukuju na stránku, která je věnována brutálním popravám, nehodám, různým válečným zraněním a mrzačení. Kaotic se sluje. Jelikož jsem sám od přírody tak trochu chaotická bytost, povahou anorganická a víceméně neživá, směju se nabídce jejich videí, ačkoliv co tam za zvěrstva vidět málem se není čemu smát. Od upalování zaživa po napíchování na hroty kombajnu, od stahování z kůže tažením po asfaltu po vyhřezlé, vystřelené, vybuchlé mozky, to vše možno shlédnout zcela nepokrytě na straně, která se nebesky ztrácí v azuru podobných.

Vůbec jsem neměl v úmyslu se tady zastavovat. Teď čekám za znamení, abych se šel vylít z podoby. Ale nebojte se, dámy, stále nezanikám, pořád bude stuprum svítit jako večernice na večerní obloze, jak je mu souzeno. Čekám jako ten, kdo se trpělivosti odnaučil, protože již ani netrpí.

Jsem popravován časem.

Těhoten únavou.

A mám rád všecko sladké, když mě neštve a netísní, když mi nechává pokdy k zlomyslnostem a šprýmům.

Taky si už brzy ulovím na grilu mňamku. Pokud dřív nezezelenám z té odporné trávy, kterou tu kouří.

Jaká náhoda, že chodím do baru, kde jsou všichni bývalí trestanci a všechny bývalé štětky!

Zmrskám je dnes v noci metlou boží! Tak se jmenuje jeden drink.

Nebo vlastně ne, nejmenuje. Jmenuje se v překladu jen metla.

Jak vzdálené je asi to, co je tak vzdálené? Dále než světelný rok? Kde se schází vichrové k rozvětří? Vrhají z bažin do nížin blyskotavý smích?! Nebo jen výkřik úzkosti, děti? To už je na vás, já jdu obkreslit zeměkouli bublifukem.