Zhnusené množství masy dnes slaví svátek.
Přejme mu prcání, někdy kyblíky na grcání a dostatek pitiva, aby "to pivo je topivo" nalezlo výraz
aspoň u jednoho individua.
Aby se měl nejen dnes svátečně a nehonil se od
rozbřesku do setmění.
Stačí pár kaček najít u pneumatiky
v mém případě dvacet dolarů
a hned se mi tváře rozhoří,
získají jakousi barvu
oproti popelavě šedé.
V době, kdy jsem býval slavným narkomanem a narkoleptikem, za časů podřadných spánkových deficitů a
nemastných, vlastně mastných, nečesaných děvek, jsem se léčil po svém - sedával jsem v lenošce a sledoval rámy obrazů.
Nezajímají mě obrazy, to už víte, ty už jsem překonal, ale rámy - posedlostí rámy se nejspíš nikdy docela nezbavím.
Na obrazu vidím nahou nymfu, která se po kolena brodí narůžovělým močálem, svit rudého měsíce dopadá na její zpola obrácená záda a exponuje skvostnou lopatku. V mžiku mám zpracován výjev - znám se na tématu, námětu, motivaci, nevím, o co všechno jde, ale nijak mě nezajímá výsledek. Pro mě je důležitější, že vidím, jak kdo ten štětec drží - to je větší práce a víc vypovídá o nositeli. Takže když vidím nymfu, pohlédnu nejprve na to, jak se chápe věcí, obraz může být zavádějící, protože ukazuje pouze to, co chceme vidět, kdežto kdo stojí za obrazem, se nemůže maskovat.
Jak směšná ještě byla defenestrace. V Praze jsem byl nenejvýš pětkrát. Nezajímají mě valně města, která se mohou chlubit defenestrací. Papaláši v patnáctém století neměli smysl pro humor. Vyházet konšele okny na dlažbu a dobít píkami?
Co na té akci hodné fotbalových fanoušků Košic má koho fascinovat? A přesto stojí na Vyšehradě jakýsi památník.
Připomíná taky, že Karel chytl psotník, když se dověděl, že mu takhle zamordovali úředníky?
Žádné komentáře:
Okomentovat