Neboli rok amanit, jízlivek, slizobedlí atd.
Tygrované čepičky a podobné výstřelky houbí módy mě nechávají podivně klidným. Bráním se dokonce pokusům zelené muchomůrky, aby mě otrávila v kotlíku hříbové polívky. Dřív nebo později se samozřejmě provalí má minulost, že na mně dělali pokusy s hřiby, kolik snesu, než se otrávím atd. Bez mučení přiznám, že mě spíš zajímá ta výseč onoho druhu, která v sobě nese halucinogenní potenciál.
Platí prostě, že červená je dobrá. Dá se nasekat na malé plátečky a ty si osmažit na cibulce a přitom se lehce zňoumit.
Účinná látka jev tomto případě kyselina ibotenová a i dědeček hříbeček z pohádky ví, že by se jí neměl nikdo vyhýbat. Nikdo, komu nevadí, že uvidí všecko třikrát větší a nabobtnalejší. Dokonce i šukaní na ní obsahuje jistou porci zábavy, protože si připadáte, že jste v jeskyni a zrůdné stalaktity vás obrůstají jako na měsíci Uranu.
Připadáte si, že můžete sníst celý les bobulí a zatím vás nepozorovaně otrava zmáhá a už brzy neucítíte nohy. Pak nezbývá než překonat ledvinové koliky a bolesti bříška a odbelhat se na nejbližší pohotovst. Tam se na vás už budou dívat jako na blázna, když jim řeknete, že jste červenou snědli schválně, abyste si vyvolali trip.
Přesně podle rčení, že nemáme-li vnějšího nepřítele, pouštíme se bojů se sebou.
Začal jsem psát epické veledílo představivosti, budou tam obří počítačem setrojení pavouci, kteří budou mít v břiše vestavěný raketomet. A budou chtít kolonizovat území obřích mravenců. Uprostřed ponurého vesmíru na ponurých planetách vládnou ženy a chodí do škol, které zbystřují jejich smysly a těla.
Žádné komentáře:
Okomentovat