Už je tomu dávno, co jsem nazul horské botky a rozhodl se, že podniknu turistický výlet na památný kopec Říp.
Prs úrodné matky Země, středočeský Olymp, srdce národa českého nebo zkrátka jen boulovitá halda čediče, náhodně kdysi vyvržená uprostřed roviny? Ať už je váš vztah k památné hoře Říp jakýkoliv, faktem zůstává, že většina návštěvníků na její vrchol směřuje právě proto, čím je, a nikoliv kvůli tomu, jaká je. A ať už předchozí věta znamená cokoliv, určitě nám po pár drincích dá náležitý smysl. Říp je vlastně taková Mekka pro Čechy a každý hluboce devótní by ji měl aspoň jednou poctít návštěvou.
Pravda je taková, že prs úrodné matky mě nakrmil dostatečně. Myslel jsem, že strastiplný výšlap se neobejde bez krizových chvil. Že potkám po cestě nějakou přitažlivou restauraci, kde mi vyprahlé hrdlo dá najevo, abych na cestě nepokračoval. Ač další a jiné svody, např. zájezdový autobus německých roztleskávaček, by mě mohl od úkolu mohl snadno odradit, nakonec jsem došel na vrchol po značených cestách relativně po svých. (Podpírala mě pouze německá důchodkyně Hilda, sama o berlích.)
Vzedmuly se ve mně city vlastence, který si usmyslel, že procházka bude příjemná a vskutku. Rozzářil se ihned po výstupu z vláčku zelený koberec na úpatích Podřípska, stejně jako květy, po nichž stékalo slunce a i ty stříbrné kmeny buků plály, přes jejich listoví v klenbě korun se mihotalo divnosvětlo, přičemž pozdní podzim krajince dodal nádech zlatohněda.
Každým krokem blížil jsem se k cíli a poněkud malebné vesničky, jež jsem míjel, odpradávna měly co do činění s venkovským řemeslem, byly v nich nějaké pamětihodnosti či tajuplné zákoutí, jež duše nepředstavitelně zhýralé, jako je ta má, s radostí shledávaly hodnými průzkumu. Nic, za čím by hrnul dav turistů s blýskajícím foťáky. Přesto řada míst, kterými nefalšované srdce poutníkovo může procházet s vědomím, že v nich kdysi prosakovalo cosi z historické složky národa, že z nich dula památná atmosféry praotce, který byl příliš líný na to, než aby došel moři, a proto bez sebe úžasem zakotvil právě zde. Jinými slovy shnilý, typický Čech. Pro korunu by si dal vrtat koleno a pro stovku by zabil babičku z LDNka.
Žádné komentáře:
Okomentovat