Captain Anderson said, "Leave the bodies here, Mister Caputo."
"Sir, they're going to smell pretty bad in another few hours."
"The colonel wants the bodies here."
"What the hell for?"
"He wants the clerks around here to look at them. There isn't much action around here, so I guess he wants them to get used to the sight of blood."
"You're kidding, captain."
"No, I'm not."
"Well, I don't think much of that idea. Christ, let's just bury the poor bastards."
"Lietenaunt, I think what you think doesn't make much difference. The Old Man wants these people to get used to the sight of blood, and that's what they're going to do."
"Well, there's plenty of blood in there, but I'm not sure they're going to get used to it. Plent of other stuff, too, guts and brains."
A rumor of war
(Jestli jen jednu knihu před operací hemoroidů, abyste se cítili nadupaní psycho-tech napětím: Hammerheads, Dale Brown)
Někdo vyhodil desítky knih do popelnic, tak jsem si je vytahal a pročítám. Některé jsou klasiky, jiné braky, jak už to bývá. Je to bonusový materiál, za který jsem vděčný. Ne že bych neměl co dělat. Ale číst knížky z popelnic mi vždycky dodávalo jakousi - možná lichou - útěchu, že lidi nejsou tak zlí, jak se mi jeví. Připadám si, jako bych rýžoval zlato, na čele vráska, v očích různorodý zmar.
Abych nezmaloměšťáčtěl, přijmu životní styl jiné rasy a začnu chodit do bordelu, připlížím se tam pod rouškou noci jako zloděj klenotů do hračkářství a... ale dost už keců. Bordely tu mají náhodou dobré. Holky jsou při chuti, pěkné, ani ne vyžilé, celkem mladé, nedělají si plané naděje, že se jejich situace zlepší. Všecko mají na háku - jako rozumní lidé. Až se mi málem chtělo je vysvobodit, nebo aspoň ty, jejichž postava ve mně probouzí divé choutky. Akorát na můj vkus je to tam takové... jak na statku. Často se tam ozývá jakési bučení zpoza stěn. Není to moc příjemné, nicméně když se šuká, málokdo po vás vyžaduje konverzaci a taky se toho vlastně moc nenamluví, co jsem tak vypozoroval. Aspoň ne ve zdejším bordýlku.
Chodí tu samé trosky a já. Nemyslete si, že jsem klasická no-name troska, stupruma tu každá zná. Možná trochu vypadám jak kostlivec, ale mám pořád vřelé chování, což se nedá říct o mém kamarádovi, který tam chodí taky, má ruce jak holčička a tvář vraha, hned jsem si řekl, tys asi speciální vrh, nejseš ty nějaký hamletovský herec, co se vydupe jen tak mimoděk v mechu, co se ani moc nerodí na tenhle svět? Tomu vskutku sluší ležérní chování flinka, jenž má účet na Kajmanech. Přesto jsem si víc než jist, že je chudší než já, působí tam v tom světě šlapek jak ředitel planety na setkání dobrovolných dárců orgánů. Naprosto nepatřičně. Trochu enfant terrible, všichni na něj zvysoka jebou, ale on se chová, jako že je má pod palcem. Pokaždé v otvoru ve zdi vidím, jak přitahuje nějaké holce otěže
kolem krku a chce se mi smát, jak dovede ten něžnílek být brutální. Piju tam, co je k dispozici, hltám kořaly na uvolnění, aby se mi vůbec postavil a ten hoch jen tak po mně vrhá víceznačné pohledy, obdařím ho úsměvem a považuji naše setkání na skončené. Pravda asi nikdy nevyjde najevo, třeba je tajný vládní agent nasazený na mě za účelem získání informací o ilegálních přistěhovalcích... všecko je možné. Když mě svrbí pěstí, mám chuť tam zbít nějakého černého pasáka, kdežto oni se nemají chuť bít, mají tam podezřele maskulaturou potažené security a s těmi se zas nemám chuť bít já. Podnik vede madam, co už zažila přechod a přitom vesele píchá dál. Říkají ji Rose. Trošku nadutá je, bohužel není pochyb. Má tvář jako křivítko, křivé všechno až po oční stíny.
Zamlada jsem prodával kryptonky v tuzexu za pakatel, hodilo to slušný balík bonů, byly mi tak tři zimy, vydělal jsem asi víc než stýček Skrblík, když se to veme oklikou, bohužel všechny padly za vlast, resp. za chlast. Příkon těch žárovek byl, bez přehánění, mimořádný. Tehdy se ostatně počala má šeroslepost, v tom zastrčeném temném kumbálku, kde svítily jen kryptonky a kde jsem si je prohlížel jaksepatří zblízka. Dodneška za ně pykám a ani heřmánkové extrakty na trpící oči nepomáhají.
No co, pečení holubi ti taky jen tak nenaletí do huby, musí se skloubit podnikavý duch s šikovným nápadem a pak ještě si vrznout u nějaké té emancipované právničky, a.. světě, div se, budeš se mít k světu. Překvapivě všecko, co nás potká, se točí okolo pyje a kolem kundy vše září. Na ně hosany na měsíc výt, jim třeba trapně k vůli žít.
Modlím se za Boha, který ani nepřišel, natožpak vztáhl ruku k dílu. Kéž by jen tak měl zkušenost s mnohoženstvím, protože jako starý mládenec nemáš prostě přehled, nevíš, kde můžeš spustit operaci "přispěchám ti na pomoc AKA laciných zázraků" a jsi chtě nechtě zaměňován za trumberu, protože jestli soudíš, že díru v lidech jen tak zamázneš sádrou pohodlí, tak to se pleteš. Bože, ze všech, kteří něco mohou změnit, kéž bys ty měl koule ze železa!
Původně jsem chtěl psát o Kličkovi a whisky z ořechovce pekanového. Tak třeba jindy.
Lidská mysl, rozohněná tím, že stále vyžaduje smysl světa, neustále hledá a nenechází nic než rozpory a nesmysly.
Žádné komentáře:
Okomentovat