Jestli jsem kdy obdivoval vojačky, tak nejvíc jsem obdivoval vojačky, co psaly básničky a z nich jednu jsem stavěl výše než ostatní. Chanu Senešovou, o níž jsem tajně snil už na střední, že bych ji, kdybych žil ve čtyřicátých letech, připravil o věneček. Je to pro mě největší hrdinka 20. století a vždycky, když vidím nějaký parčík po ní pojmenovaný, pokleknu na kolena a modlím se za klid její duše u Nejvyššího.
Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdychá -
a marno vše a marno vše, ten tam je vzdor a pýcha
a marno vše a marno vše, ten tam je vzdor a pýcha
Jenom potetovaná kunda z paneláku píchá
se svým šamstrem, zle od cigaret dýchá
Žádné komentáře:
Okomentovat