Tam jest ostrov hrobů, mlčelivý ostrov; tam jsou též hroby mého mládí. Tam zanesu věčně zelený věnec života.
Ale než ponesu věnec na ostrov hrobů, odskočíme si do Sýrie, do královského města Palmýry, kde jsem byl před pár lety na prázdninách (jel jsem tam na na archeologické vykopávky). Konala se tam úplně bez souvislosti se mnou konference matematiků a čirou náhodou tam přednášel profesor Zadek (nebo Zadeh či tak nějak). Lotfi Zadek patří mezi absolutní špičky ve svém oboru, založil disciplínu zvanou fuzzy logic a fuzzy systémy atd. Je to i počítačovej vědec, elektrikář a znalec neurálních sítí. Vím, že asi nevíte, o co jde, protože o pole fuzzy se zajímají jen scholastici a magoři, a tak nebudu moc zabíhat do detailů. Prostě jsem se tam šel podívat, abych si rozšířil obzory.
Do češtiny se ten termín vlastně překládá jako mlhavá logika. Podle wikipedie vznikla v šedesátém patém roce, kdy vypracoval její teorii.
Nechme dále mluvit wiki.
je podobor matematické logiky odvozený od teorie fuzzy množin, v němž se logické výroky ohodnocují mírou pravdivosti. Liší se tak od klasické výrokové logiky, která používá pouze dvě logické hodnoty - pravdu a nepravdu, obvykle zapisované jako 1 a 0. Fuzzy logika může operovat se všemi hodnotami z intervalu <0; 1>, kterých je nekonečně mnoho.
t. Fuzzy logika tak umožňuje matematicky vyjádřit pojmy jako "trochu", "dost" nebo "hodně" apod. Přesněji, umožňuje vyjádřit částečnou příslušnost k množině. Fuzzy logika používá stupeň příslušnosti (míru pravdivosti) jako matematický model vágnosti
Jelikož v matice všecko souvisí se vším, kvantová mechanika a fyzika jí nezůstávájí nic dlužni a takové např. amplituda pravděpodobnosti se nápadně podobá vyjadřování pravděpodobnosti právě ve fuzzy logice. Nebo pověstná vlnová funkce (a její kolaps), kterou se dostáváme přímo či nepřímo ke Schrödingerovi.
Pokud se zajímáte o princip superpozice, pak jistě víte, že o něm lze mluvit třeba v geologii, nebo ve stacionárním magnetickém poli nebo taky v poli elektrostatickém (podle zcela jednoduché poučky, že vzájemné elektrické působení dvou nábojů není ovlivněno elektrickým působením dalších nábojů, tedy že elektrické síly lze vektorově sčítat!) a všude se dá vypočíst, případně dosadit.
Nicméně profesor Zadek (Zadeh) přišel do místnosti, je už mu dobře přes devadesát, takže tehdy byl vitální devadesátník, prostě si přiklusal ke katedře a začal stařecky blábolit. Moc jsem ty jeho vědátorské kraviny neposlouchal, nicméně všichni zúčastnění mlčeli jak hroby a byli příjemně překvapeni, že z onoho starého génia, jak jej kolegové skromně nazývají, vypadne něco víc, než kolikrát si v noci pomočil prostěradla. Nejdřív vůbec nemluvil o své práci, jejíž přínos pro matematiku je vskutku ohromný, o tom žádná, pouze velice otevřeně mluvil o svém vztahu k Američanům, o tom, že se narodil v Baku, v Azerbajdžánu, tam, kde i můj opilecký, kriminální děda a že byl nesmírně potěšen "dobrými samaritány", jak nazýval lidi, kteří mu ve čtyřicátých letech pomohli se trochu ve Státech etablovat a nečekali nic na oplátku. Že to v něm vzbudilo touhu zůstat tam a usadit se.
Nerozuměl jsem později skoro ničemu, protože už přirozeně zacházel do své hatmatilky, ale protože se pořád na něco študenti a zainteresovaní ptali, rámcově jsem byl v obraze. Nicméně ne příliš mnoho, protože už jsem byl sťatý jak zákon káže a každých pět minut nenápadného přihýbání z flašky mi též moc nepřidalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat