A teprve, až se sám od sebe odvrátí, přeskočí přes svůj vlastní stín - a věru! vskočí do svého slunce.
Proti všem. Obracel se zády ke slunci, dokud ještě ve Spáleném světě svítilo. Měl problémy s přijetím autorit a zařazením do společnosti, ale největší problém měl vždycky se sebou a ženskýma. Pořád do něho ryly, aby s nima založil rodiny a splodil početné potomstvo. Jeho ale nezajímala uřvaná děcka. On chtěl užít dne, resp. noci ve společnosti zábavného společníka Chlastu. Kdykoliv sis zaplatil, přiklusal k tobě nachystaný tě potěšit další chimérou nebo zmarněnou nadějí a vždycky ho bylo všude dost. Specialista na tragédie, pouštěl si hubu na špacír i za něj. Problém je, že ztrácel rozvahu, když viděl sedět pohlednou ženskou na barové stoličce. Vždycky musel jít za ní a odtáhnout ji po bezvýznamném tlacháním do komnat rozkoše. Rozuměj, do laciného hotýlku, aby pro prohýřené vymrdané noci zažil kokrhání kohouta a rozpačité loučení s někým, koho nezná a znát nechce.
Svatá prostoto,
neposkrvěná holoto
Ženy, totě peklo na zemi.
Příliš dlouho seděl v stínu
pohrdání má ještě v oku; a na rtech se mu tají hnus
Před ženou však taje, taje jak první letošní sníh na Sahaře.
Toť oddání největšího, že jest odvahou a nebezpečenstvím a že metá kostky o smrt. O ženu, o smrt v krásné masce, zdá se. Kdo rozluští hádanku jejího srdce, získá ji navěky.
Žádné komentáře:
Okomentovat