sobota 7. listopadu 2015

Zvlášť vzrušen

Zaříkávačka jazyků fallenka uhodila svým pisátkem do středu ega stuprumova. Nejenže by její analytické schopnosti, které hravě předčí programovací jazyky počítačů, byly s to úspěšně odhadnout, a to hned na pohled prvý, kdo se skrývá za těmi povislými rameny a hrbem a vrabčím hnízdem a mysliveckou kamizolkou a páskou přes oko a děravými gumáky a šišlavými rty a kačeří chůzí, ale zároveň by mi viděla třetím okem až do žaluda. Elektronky v mozku by vyslaly signál (kódovanou zprávu) řídícímu středisku podvědomí, a to by instinktivně přispěchalo na pomoc šestému smyslu ženině, aby s pravděpodobností, jež hraničí s jistotou, rozhodly, že před ní stojí nikoliv pouhý tráged, nýbrž druh vyšší a odvážnější, samotný nonplusultratragéd. Říká se, že bytosti naplněné archetypálním zlem až po okraj, např. takový zuřivý Minotaurus se žhnoucíma očima, půl býk, půl člověk, jenž vyžadoval vyslat do svého sídla pod zemí, do katakomb, sedmero jinochů a dívčín každý rok formou obětí, aby ukojil své výbuchy hněvy a vzteky nezaútočil na celé tvrzemi vyztužené město (představte si, jak stojí u jednoho čudlíku otevírající chodbu dál do bludiště a bezmocně věší hlavu, neboť mu starosta nevyslal slíbených čtrnáct kousků chodu), říká se, že takoví agresivní jednotlivci nezvládají se zapojit do kolektivu a konstruktivně tvořit, tedy raději slepě naplněni nenávistí ničí a že se jejích energie s každým aktem zla sice pozvolna, ale přece snižuje, až nakonec dosáhne hodnot, kdy se z nich stanou pouze rozpačití bořiči petrolejových lamp vedle posprejovaných podchodů u nábřeží či přisprostlí studenti učňáku rozdávající nevyspalé matikářce o stužkováku fakáče na potkání.

Žádné komentáře:

Okomentovat