pátek 6. listopadu 2015

Nesrat se se životem. Všichni lidé serou se s ním

Vy rozřeďovatelé řídkých breček, aportujete hovna a máte je za relikvie! Všichni tlachalové, třeste se. Přichází potravinová krize. Konečně jsem se pustil do výroby viru, který zničí světové hospodářství. Jsem ve fází beta, kdy se testují jejich dopady na průměrného zemědělce ve Venezuele. Patří do nepočetné rodinky virofágů a můžu se pochlubit, že je stačí vypustit na louku a ony se samy (v ústech veverek, kudlanek a čoklů) dostanou do pšeničného lánu, kde sežerou, na co přijdou. Nejde mi o peníze, to už víte. Mým palivem je touha vyhladit chásku z povrchu země.


Manon, která žila volně jako pták, má teď žíti jinak, řekněte mi... jak? Čtvrtka obyvatel planety žije v bídě a vy řešíte, jestli máte sníst Danone bez cukru nebo Nutellu bez oříšků. NEDAŘÍ SE ZASTAVOVAT SNIŽOVÁNÍ GENETICKÉ DIVERZITY A LIKVIDACI RYBNÝCH LOVIŠŤ a vy fňukáte, že vám policista v civilu zkroutil ruku za zády, protože jste mu plivaly, opilé, do tváře a nadávaly buzen!

Kdysi v černém městě jsem potkal kamaráda z kaleb, ptám se: "Co tvoje dcera?"
"Mojí dceři je čtrnáct. Jestli ji začneš balit, strčím ti deštník do zadku a otevřu ho."
Nikde není řečeno, že jsem se nepokoušel balit. Ale když už byl prst u kalhotek, řekla, abych zpomalil, že ještě není připravená. Respektoval jsem ji. Jako respektuji každou ženu. Ale jen v mezích snesitelnosti. Příště už jsem ji normálně sbalil i přes protesty a ona to vyslepičila tatíčkovi.

Žádné komentáře:

Okomentovat