Noc, pro mě enkláva slisovaných tužeb, vyžaduje celého mě, přeje si, abych se zcela oddal ťukání. Nemohu si vymyslet nic tak decentního, zároveň však tak přehnaného, abych aspoň na mžik oka nepomyslel na chřipajznu, co mě momentálně stíhá. Jsem v pokušení připsat všecky mé trampoty na vrub vlivu fallenky a jejího zaříkávání, neboť co jiného může to být než pokus mě fatálně rozkouskovat. Buď mě proklíná při kyvadle anebo parapsychologicky pronásleduje kletbami ve vaně obložené citrínovým špicem, aby její magie měla neblažejší dopad. Je to už pár dní a potažmo týdnů, co se necítím ve své kůži a podle mého soudu za vším stojí právě ona panenka fallenka. Že mám díru v zubech rozesetou po čelisti, nestojí za řeč, ale bolest se ozývá. Co mě sere ze všeho nejvíc, je, že mi z huby páchne jakoby plíseň. Když se teď naperu, vždycky jsem míval problémy s dechem, jakože byl takový vyhnitý, cítím šnupacím tabákem a všechny ty vyčichané ředidla mi nepřipadly, jenže teď je jiný, plesniví z útrob, je jakoby mrtvý, resp. ležící pod drnem six feet under. Bojím se, že umírám. Zubatá si asi klepe na čelo, že mě tak dlouho ignorovala, když jsem na seznamu čekatelů určitě na vrcholku.
Žádné komentáře:
Okomentovat