Nyní teprve znala cenu svého zdraví - bezvládná ležela na kapačkách a kolem ní těkala sestřička. Když mi před léty, v době útrpného dospívání, strojila léčky jedna buchta, upadal jsem do nich až po bradu, protože některým princezničkám se prostě odolat nedá. Vrhal jsem se na zem a líbal ji, brzy tancoval a objímal štíhlé jedle, jindy zas láskou roztoužen nebo s pláčem divoce vzpínal ruce proti ní. Byla hodně dobrá, jmenovala se tak sladce latinsky...sladkobolně, no nebudu jmenovat, jména budí vzpomínky, ale každopádně mě poutala. A zatím se děly nejrůznější divné věci. Jezdíval jsem v té etapě svého živoření často ve vláčcích. Ona jezdívala jiným spojem, aby mě dráždila, takže já jel třeba za ní hodinu elefantem a ona jela na protějších kolejích, tak jsme se v půlce cestry třeba střetávali a zamávala mi a zajisté, že ji bavilo, že mě týrá. Ale jak říkám, byl jsem s ní tuze spokojen, uměla se hezky strojit a parádně zpívala a vůbec byla natolik vedena důvěrou ve svou krásu a marnomyslno, že jí vůbec nepřipadlo na mysl, že se tím prostituuje a činí ze sebe šlapku citů. Učinil bych pro ni cokoliv, ať by to bylo sebetěžší, nebo možná čím těžší by to bylo, tím spíš bych to učinil, tísiceré slzy jsem pro ni vyplakal a na hruď její podobiznu tolikrát vinul. Když ji nějaký zfetovaný hulvát na pařbě, na dámských záchodcích, znásilnil, cítil jsem se jako Dobrunka, kterou zlá sestra pobodala, uřezala ji ruce a nohy a vypíchla oči. Připadalo mi strašně nefér, že musela poznat to... nechci říkat ponížení. Ale ten trapný pocit, že může tady dole na zemi podlehnout komukoliv silnějšímu, aniž by si to přála. Poranil ji přitom slinivku či co.
Žádné komentáře:
Okomentovat