Čin vpravdě lidský si žádá zásah z nebes, posvětí ho a zvěční. Tak jako když ponurý dobrák Prométheus kradl oheň a byv přitom lapen, pykal za svou opovážlivost, přestože ho mohli bohové zastavit už dřív majíce ho v hledáčku, zcela škodolibě nechali ho s nepřátelstvím v očích se vyválet v kalu. Nikdo po vás nežádá tolik, jako žádáte sami od sebe. Toť premisa vyšťouraná v nose mnohých hledačů pravdy, přírodních lyriků a bojovníků za rovnost příležitostí. Chcete-li státi se světci, choďte podél řeky Otavy a sledujte kachny, kupte si v indickém obchodě růženec a praktikujte dechová cvičení na prodloužení stálého mládí. Chcete-li, na druhou stranu, státi se tuze špatnými, nic není jednoduššího, než se proměnit v loutku mizernosti, v táhlý popevěk nanicovatosti z náustku rzivé flétny. Praménky nepravostí se slijí v potok zla, jen tomu dejte čas. V tomto případě nejste nepřítelem času, ale jeho spojencem. Jakmile jednou dosáhnete stavu zlé bytosti, nic už vás nevysvobodí; napříště můžete směle jednat v pravomocích Lucipera, hlásit se k studentům Zmijozelu či objevovat divy temných zárodků sílící makabróznosti z pohozených injekčních jehel. Ponenáhlu si přisvojíte reflexy a názory, jichž byste u sebe nikdy nečekali. Začnete nadávat na cikány ve veřejném prostoru, začnete se oblékat jako příznivec hnutí vyholených hlav, okradete náhodnou babičku o košík s ovocem. Za trest vám místní trenér mažoretek rozhodně nenapohlavkuje, budete se cítit silnější a mocnější a vaše činy začnou nabírat na delikátnosti srovnatelnou s laním masem napíchnutým na vidličku. Obklopíte se aurou záškodnictví, ve které, poněvadž nevědomě, napácháte škod za deset teroristů v restauraci a tehdy poprvé pocítite na krátký záškub neurovláken amygdaly ponížení, že jste k smíchu a horlivost vás pobídne, abyste se odškodnili ještě brutálněji právě na tom poli, které nejenže není už cizích, ale dokonce je šité právě vám na míru. V předběžné podobě budete sestaven z částeček, které vám umožní se maskovat mezi počestnými buržousty. Tyto mimikry zla vám vdechnou výraz, který jak odhalí, tak skryje vaše nechutné choutky, za což si vysloužíte v podvědomí především malých holčiček bezmála ďábelský strach. V očích, které u ostatních jsou zcela mrtvé, vyplněné mázdrou konvenčnosti věnující se pouze přežívání ve sféře hromadění majetku a starosti o důchod, vám zaplane dávný štiplavý kouř z rituálních pohřbů při mohylách zotročených endemických živočichů. V chrupavkách, které mají být pružné, ale u většiny jsou tuhé, protože jen sedí na prdeli a klikají na facebookové odkazy, vám nabuzené erytrocyty zažehnou spalující výbušnou smršť zaníceně bublající v míše, a tak vám dodají schopnost přeskakovat několikametrové překážky a holou rukou rozbíjet zdi.
Žádné komentáře:
Okomentovat