Mám rád tohle dyzajnové blbnutí, třeba tenhlencten akt, který tu visí, ženská drží oběma rukama mušli, je v moři, omývají ji vlnky, které připomínají blankytný a zeleninový ráj, je k nám bokem, je nahá, což mě rajcuje a vidět je trošku chlupů z kundy, je na kolenou, má černé vlasy, kudrnaté jak mívají bohyně filmového plátna. Vypadá to, že se s tou mušlí modlí, ale usmívá se, má parádní kozy, pevné jak její boky. Růžová líčka a celkově je trochu striovitá.
Další je hnědý háj stromů, v nich sedí u plátna malíř a zapojuje své umy do služeb vizionářství. Stromy se v poryvech větru naklánějí a odkrývají své podzimní větve, vhodné k examinaci, z malíře je jen o něco víc než šestina či osmina velikosti stromů.
Pak je tu tanec deště, čtyři postavy, jedna služebná, jeden poskok, muž a žena v červených šatech, muži ve fracích, služebná v zástěře. Nad ukázkově zamračeným nebem, skládajícím se z husté závěje tekuté, rozbité litiové knoflíkové baterky, se smráká, padající déšť, neviditelný pouhým okem, dopadá na rozevřené, zmítané deštníky a ti dva, pár, si zatím tančí ploužáček na snad na přistávací ploše, aniž by je deštníky ochraňovaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat