Vykastruju tě. Řezník zatopil svýma čtyřma dětma v kamnech. Nezřetelná stínohra jejich výkřiků na skleněných stěnách, neboť všechny agónie jsou hlučné a každé drama se má odehrávat před početným publikem. Po cestě z bordelu (smráká se, čas na pivo) vidím odhodláné namlouvání jiřiček ve větvích. Tentokrát odolám pokušení a nebudu po nich házet šutry. Krutě pyká ten, kdo potlačuje příznaky. Dnes si však povíme o demenci.
Co člověka přepadá, když zjistí, že ho zasáhla demence? Zmatek? Určitě. Strach? Asi ano. Ale hlavně:
Prudké horečky, zimnice, všelijaké revmatické choroby. Nutí ho probíjet se z hlubin zoufalství, i když se tělo ustavičně staví na odpor. Víme, že při nástupu demence tělo je jen taková nádobka, křehká a neduživá, smete ji kdejaká peroutka. Počíná si prostě k lidem nelidsky.
Zabušit na vrata - ale co, jděme ještě dále. Zazvonit na zvonek!
Na zvonku stojí doktor Moudivláček, homeopatik všeho druhu. Domlouvám si s ním schůzku. Jde o to včas přijít na vizitu, svléknout šaty, nechat se prohlédnout a zas odejít. Nemá námitek vůči jizvám ani vředům, které zdobí mé tělo. Je to solidní chlap, na mou čest dobrý chlap.
Trochu podivín, ale má zásady, tak lang zal hij leven. Nechť si žije, de zeer eenvoudige monster. Jediné, co na něm vzbuzuje pochyby, jsou ty jeho trhavé pohyby jak vystřižené ze zpomalené grotesky neonek v akváriu, když jim natrhnete ocas. Hýbá se jako chirurgická ocel před vytřeštěnýma očima houpacího koně, až na to, že v tomto případě koněm je mladá dívka, která prvně vidí na vlastní oči nabroušenou čepel nože. Před vším působivým se třeseme.
Všechny stěny z mých nočních můr jsou ze skla. Někde v labyrintu je ukryt pamlsek. V boudě při místnosti s pamlskem čeká osmipérý čokl, který na povel znásilňuje malé holčičky. Nevím, proč jich má právě osm, ale možná to souvisí s nějakým výkladem v satanistické bibli, že osm je víc než šest a osm často mají hmyzáci a podobně. Jelikož mladé holky ani osm otvorů doposud na těle nemají, poznají, jaké to je...prohloubit díru drápy, být potrhána nelítostným zubem, nechat si páníčkovou sešívačkou slepit rty atd. a zjistí prvně v životě, že chlapům by se neměly příliš oddávat. Jsou samozřejmě i emancipované školačky, které padají do náručí klukům samy nevědouce o komplikacích, které ve vztahu mohou nastat. O svazování proti vlastní vůli či horších zvěrstvech. O takových ale dnes mluvit nebudeme...
Rád bych poděkoval všem těm, kteří přímo nebo nepřímo propadli demenci a přispěli tak k vzniku tohoto článku. Fascinuje mě jejich vyhýbání se závazkům, je v nich něco z červivého jablka, které si had obtočil kolem kůže. Proč do úmoru probírají dementní ženy jedno a totéž téma? Nepochopitelně. V době, kdy se Adam poprvé pohádal s Evou, by si nic takového žádná dáma nedovolila. Ale nyní. Jelikož pomalu každá emancipovaná ropucha vystupuje v televizi i rozhlase, přichází trestuhodně ovlivněným děvčatům stále častěji na mysl, aby nesmiřitelným mužům vzdorovaly a šířily tak rozčarovaní v řadách těchto posledních vládců vesmíru, generačně trochu v křeči, ale co, neházet flinty do pole, co je rozbité, se dá s trochou chuti spravit, čímž vlastně otevřeně napomáhají konfliktu a působí, že i muži dementí.
Žádné komentáře:
Okomentovat