A fale biją o las - i nikt nie wie,
Kto kogo spycha i kim kto pomiata?
Norwid
"Vykouřím ti z hlavy starosti," řekla kuřačka, než zmizela v oblaku dýmu. Vyšukám ti mozek z hlavy. Řekl neznámý, než se vrhl nosem napřed do propasti. Oba mají o zábavu postárano. Jedna experimentuje s jazykem, druhý si rozbíjí kosti napadrť, nechává stéct kamínky do krevního řečiště.
Když jsem klátíval vedoucí turistického tábora Orion, dodnes si pamatuji, jak voněla po granulovaném hnoji a rdesnu, moje znalosti zakoutí malebných jihočeských vesniček vzrostly a všecky ty hrady a zámky po našich předcích, stejně jako tvrze a kláštery se přede mnou otvíraly, jako kdybych k nim měl paklíč. Poznal jsem např., že mocný rod Vítkovců soupeřil o vliv s Přemyslovci a že Třeboň, Český Krumlov a jiné bašty vypadají zevnitř docela jinak než soudě dle fasády. Jistý Vilém z Rožnberka na půvabné Kratochvíli oslavoval narozeniny, a já si myslím taky, že v takových honosných vilkách by se dobře pařilo.
Bavilo mě spokojeně naslouchat, jak měli nějací kustodi přednášky o silnicích z dusané hlíny a štěrku, jak na ně namrdali kolejnice a dřevěné latě či co, možná spíš trámy, latě jsou dobré na hoblování, ale ne na pobijení pásy kujného železa. Na pražce, které ležely namrdané, navrtaly ďury, jen pro jistotu a celé trámy zapouštěli do nich příčně. Vznikla koněspřežná železnice. Přes sto kilásků rajtovali zachmuření mamrdi na koních nebo snad i oslech, aby dotáhli nějaký artikl přes nehostinné pásmo do obchodního řetězce, do tehdejšího Makra.
Selfie.
Žádné komentáře:
Okomentovat