Nikdy to nevzdej. Myslím, že autorem následujícíh slov je Teodor Pištek. "Chci poznamenat, že mým přičiněním se zrodilo něco neobyčejného, co za komunistického režimu podrývalo morálku těch, kteří si cenili jen sebe." Pokud není, tak jsem si je vymyslel. Tato navývost skromná poznámka došla svého určení v nepraktickém obyvateli Žižkova a pražských náleven, aby ji zprofanoval na Hradě a stačil s ní ostatní obyvatele natolik otrávit, až už nebylo co oslavovat a před kým se chlubit. Řeč je samozřejmě o pravdoláskaři blahé paměti a cinkání klíču coby manifestu revoluční změny nálad. Mohl bych svým pověstným způsobem zaútočit na bývalou hlavu státu, aby si provždy jeho životopisci zapsali za uši, že být věřící neznamená automaticky přijímat milost, i když by pastor třeba tvrdil opak. Všecko si člověk musí zasloužit - kór něco tak objímacího a svrchovaného, jako objetí od Boha. Zatoulaná ovečka se eventuelně vydá hvozdem smrti, aby našla své stádo, zvoneček zacinká a třeba bude žít šťastně až fdo smrti. Ale rozhodně bude jiná, než když se vydala do toho zpropadaného lesa, kde ji stačil opíchat jelen v říji. Bukolické idylky přísluší lidem, kteří mají čas na výchovu svých potomků, pro všecky ostatní vymysleli melodram a horor. Pro hrdiny možná ještě tak tragédii, ale moc bych jim nevěřil. To Asgarďané sestrojili našeho Boha a momentálně pracují na klonu, který bude dohlížet na Bronx, tam očividně původní judský Bůh nemá jurisdikci, poněvadž co tam se děje, to hlava nebere. Pokud jde o názory na potraty a gaye ve Vatikánu, asi od desíti let zastávám stanovisko, že svatouškům by se měla povolit uzda.
Žádné komentáře:
Okomentovat