Není zítřka. Cementové nebe na sebe stáhlo omamné červánky cizoty, plující v nezměru a jdoucí po spodkách milenců na lavičkách, po všech těch kočičkách v tangách a jejich mlsných jazýčcích dělajících si zálusk na obřího čůráka, který ji rozpárá dělohu a potrhá střeva. Zase se opakuje děj z roku, kdy byl na Kubě zastřelen ministr Antonio de la Guardia, z roku devetácticstého třicátého třetího.
Možná oddychuješ jako nafukovací člun, protože jsi jako malá příliš spala na břichu a praskla ti žebra, ze kterých je teď píšťalka. Mezižeberní oblouk vůbec stíhá jedna kletba za druhou. V těch místech bije srdce svým stejnoměrným tepem a narozdíl od penisu zná svoje možnosti, nikdy se nežene do situací, které by ho později mrzuly.
Někdy si připadám jako člen klubu seniorů, tolik stresu na mě dopadá při organizování. Nedávno nějaká černoška nedokázala vycouvat a vyjet s károu, tak jsem ji musel naznačovat, ať protočí kola na druhou stranu. Pořád vrážela do buicku před ní, až nadskakovala karoserie, nakonec po boji ujela. Vystoupila, prohlídla škody, které neviděla, nastoupila a snažila se prosadit znovu. Nejde o to, že má problémy s nějakým postupem, vtipné je to, že se nenajde nikdo, kdo by ji ty věci ukázal. A pak se divíme, že se mezi vás sáčkují běženci s utopenýma očima, před nimiž byste nenechali bez dozoru ani tchýni. V časech jakési celistvosti jsem písával vyprávění o událostech docela všedních, přesto s přesvědčivostí, podané tak věrně, že mohly konkurovat Blesku. Od té doby však minula velká voda a utekl nějaký ten pátek, kdy moje bezvědomá mysl bloudila v prázdnu a všecko přesvědčivé šlo ku dnu, poztrácel jsem korále nápadů a kramflíčky princezen nepadaly napříště nijak blízko mé rohože.
Beztak není oddechu na planetě sešlosti. Kolem spánků levitují hvězdičky, toužím spát jako marod v blázinci.
Žádné komentáře:
Okomentovat