Povím vám příběh ze života. Ne že by ostatní storky nepocházely z oné rušné dálnice, již zoveme životem a které se slepě držíme jak islandští psi zatoulaného soba. Tady bych se měl usmát. Udělat cézuru, kam bych váhavě vetřel něco z neotřelých názorů na patetický svět! Pomlka nepochybně splatí účtenky, které si skládáme z vlastních zlo(činů). A už jsme u toho. Jako malej jsem chtěl být slavný kriminálník, sčetl jsem každou knížku o patologii chování vrahů a unašečů a zlodějů. Nakonec jsem propadl pouze automatům, silikonovým ženštinám v podvazcích, tučným pokrmům z konzerv, svářečce, tlustým kozám a silikonům a hlavně drogám a chlastu. Mezi mé záliby patřilo navštěvování pajzlů nevalné pověsti a za cenu zapření spořádáného života jsem dosáhl mistrovství v marnění dní. Přijmul jsem za svůj kalich, sklenky, flašky, cokoliv, z čeho se dalo pít, z čeho se dalo inhalovat rozpouštědla a laky a dosáhl značné proslulosti v oblasti, která by zatoulaného loďkaře už ani nepřinutila pádlovat ke břehu, tak byla předem ztracená a odsouzená k ponížení. Samozřejmě jsem se přátelil s trestanci, hrubiány, rváči, špínami a flákači, bonzáky, bývalými znásilňovači, ale i co já vím, flánďáky obrácenými na život ve víře. Nemyslete si ale, že doopravdy dělám dusno, že zlobím, občas si pro zábavu vystřelím z nějakých lidí, že je pošlu opačným směrem, ale vesměs všecko píšu žertem. Že bych lámal srdíčka, o tom už vůbec nemůže jíti řeč. Na mě mají ženy zlost jen proto, že jim připadám jako opilec, ale o nějakém vzteku milenky nemůže jíti řeč! Ale byl jsem svědkem několika událostí, které mě ovlivnily a zásahly, tak např. když mi nebezpeční lidé vyhrožovali, když jsem byl nucen zakopávat mrtvolu atd. Primitivní msty nepovažuji za hodny rozpitvávání, ale taková dobře odvedená, systematická snaha ničit a podkopávat celé základy něčího života, ta už může lézt krkem a do mandlí a právě takovou jsem zažil a musel ji pokud možno eliminovat. Když říkám, že jsem chtěl být masový vrah takového zrna, že by se přede mnou třásl i Pedro Lopéz, který na tři stovky holčiček uškrtil v jeskyni a za úsvitu je házel do moře. Ku-Klux-klan mě fascinoval svým vybíráním želízek z ohně, celou tou nepopsatelnou atmosférou tajuplnosti a žhářství smíšeného s pohrdáním, byla to skoro otázka času, než mi ctižádost vepsala do rysů nepřístupnou zarytost ve věcech, jako v nějaké stínohře snu. Avšak nadarmo jsem klečel na kolenou a prosil Stvořitele o trochu té necitlivosti, kterou se projevují všichni velcí zabijáci. Zkrátka jsem byl odjakživa příliš měkký v srdci a skupinka bohémků u hospodského stolu ve mně vyvolala vlnu sympatií a touhu se s nimi přátelit a všemožně je bavit. Takže nemůže ani jíti řeč o ledovém oblaku pohrdání, který se vznáší v očích opravdických zlosynů. A spíš než zničujícího vraha o nenasytné touze po zániku světýlek v očích, hodné antického orákula, platil jsem za pobaveného, udiveného ve tváři jak dívka, kupčíka, floutka s notnou dávkou zbytečné etikety. Proto mi, vzhledem k rozporu, jemuž jsem se vystavoval, všichni ti blázniví grázlové a ta má nevinná zaslepenost ve věcech řádu, častokrát ruplo v bedně a dopouštěl jsem se bezděčně větších bláznivin než lotrové odvedle. Jenže když vám tahle neustále jihne srdce, z radosti a přemíry nadšení, stává se naopak, jakoby naschvál, tužší a tvrdší, když je vystaveno placatce kořalky. Pak už nemá význam chodit s prosíkem o zaměstnání od domu k domu, stačí to brát od nálevny k nálevně, dělat si kamarády mezi užitečnými lidmi, které můžete vyžírat a od rána do noci pracovat na zničení všech funkcí organismu. Však ono se nějak požije, bez krejcarku i bez tepla domova. Akorát pravda je taková, že takhle bezstarostně sfárat má za následek rozklad vaší identity, jakékoliv úcty, kterou k sobě snad ještě chováte, nemluvě ani o tom, že lelkovat věčně namazaný na sebe navazuje další nebezpečí v podobě lidí, kteří se na vás nalepí, jako teď nedávno taková odporná ženština na mě, ta byla levá jak ruka mrzáka a odřela by mě do morku kosti.
Moje květonehtá panenka si právě vyměňuje vložku a okénka do budoáru překryla plachtou, rezavěrudou, hnědorudou pokožku pokrytou kopřivkou se už ani nesnaží skrývat, neboť usoudila, že s davem nehodlá splývat. Pokušení si zpívat přemohlo její vtíravou stydlivost, neboť před týdnem jakési nemehlo ji přihlásilo do soutěže navzdory postižení. Vyměnila si s elegantní jistotou vložku, otevřela arch papíru a celou složku nese jako královna pod paží, červenou vlnu se snaží vyhodit do koše, na horizontu dveří odkládá galoše a obléká si na kalhotky kalhoty do zvonu, přestože k nim se druží emoce shonu a ona nerada spěchá, natož aby se muchlovala s metlošem, který v garáži opravuje řídítka na kole, nadává si: cos to zrobil, ty vole, ty vole, a ona s nenuceným šarmem mucholapky visí v kuchyni a sprostě kýchá, když vaječinu míchá. Později něco poklidí a odchází do práce. Je jako Sisi princezna v harému nadržených mulatů, přelom se děje v terénu její duše, co říct hulvátům, kteří na ni pískají v podchodě, když dveře nadace hlídači zavírají a šéfce je otvírají, pijáčci ji podezírájí z vyšpulené pipiny (prosí a lískají ji pohledem), ale ona je jen nervózní a odepsaná, nikoliv zralá k svlékání se, sotva si vyměnila vložku. Navíc předsudečně zachovává dobrovolnou věrnost k muži, s nímž žije.
Žádné komentáře:
Okomentovat