sobota 24. října 2015

Samolibý frankofil

Mučíš mě. Jako vážně, přeháníš. Vydáváš nepřetržité vzdechy, zmítaš sebou na posteli. Jsi jako hajzlbába, které daly výpověď po třiceti letech služby. Začínala jako mladá kost a teď je samá vráska, rak prsu a na plíce ji sedá katar z vykouřených retek. Ty též už dosluhuješ. Měla by ses jako korouhvička nezištně točit kolem peněz, které ti házím pod nohy a ne vrávorat jak slon v keramickém bázenu.
Poslední dobou si připadám jako blázen. Zemdleně visím na každém projevu oddanosti, který se mi z tvé strany dostane. Měl bych se ti vysmát, že jsi jak mátoha a že obvod tvých prsou nestojí ani za zlámanou grešli. Letěla jsi ke mně přes půl světa, letoun nadnášel tvé sličné lýtko nad Atlantikem, zatímco jsi balila ajťáka, co tě krmil historkama zpoza stolku se stařičkou Amigou, na které ti předváděl svůj projekt, který z něj udělá průkopníka na poli zábavního průmysl. Letělas tak daleko, abys jako každá děvka hned ze startu roztáhla nohy, měl jsem to čekat, že, safraporte, ženské myslí jen na šukání, je to jejich priorita, potřeba zasunutí u nich má vyšší důležitost než potřeba najezení. Chudáci chlapi se musí před ženami schovávat a sahají si na dno své důstojnosti, když si za tmy vzešlá bruneta pohodí vlasama a gumičkou stáhne drdol, drmolí, že chce sex, střílí očima po poklopcích. Jeden neví, co by dělala, když tyhle ženy nemají ani kousek tolerance a chtějí neustále jen souložit, ve všech pozicích a s co nejvíc gamabetadeltapsísamci. Ústa nemáš k příjímaní potravy, nýbrž k mluvení, k přemlouvání k sexu. Jsi jako každá žena, lačníš po penisech a zatímco pracuješ jako zdravotnice s mentálně postiženými dětmi, v hravě si přehráváš scény z porna. Nikdy to nevzdáš, spěchem znavená, přepracováná, udržuješ si zdání živosti jen proto, abys mohla večer co večer sténat na posteli. Jen šukat, to je tvoje životní motto. I nějaká hudební virtuózka, co má absolutní sluch a umí to s harfou a cellem a violou, i taková jen kleká na kolena a lehá na záda.

Žádné komentáře:

Okomentovat