Dobré, broučci. Pár dní uschlo jako sperma na slunci a já tu jsem znovu s další dávkou vysemenění. Jelikož jsem už pár dní neprožil orgasmus, bylo by dobré si připomenout jeho chuť. Blah, tak a je to za mnou. Stejné jako vždy - nuda na entou. Co ti lidé vidí na pohlavní lásce? Dělám si srandu. My těžce zkoušení sice už vrcholy neprožíváme, ale znám citlivá těla, která sebou v návalu vyvrcholení cukají jedna radost, vibrujou jim kundy a otřásají se faly. Proto se dovedu vcítit do radostí obcování aspoň zprostředkovaně.
Jako vždy se cítím zkroušeně. Jídlo mi nechutná, strava mě jednoduše otravuje. Zdá se, jako by se celá útrpnost mého bytí náležela v cestách do neznámých končin nepropitých láhví. Pokud od rána do večera někde neobrábím statky, jen skrznaskrz piju. Není se čemu divit. Aspoň padesátileté Irky mě chtějí. I find you very classic. Would you go to the bed with me? A tak dál.
Karen naposled. Naposled do zítřka, kdy ji vystřídá borka se zázračnýma kozama.
Práskl bych nejraději kostrčí do lůžka a už nevstal. Jako pravý svatý. Zajímají mě na světě už jen tři věci. Pohlavní dimorfismus u žabiček, bowling a jícen kundy. Měl bych se cítit fujtajbl, když mi každý nastavuje nohu, abych o ni zakopl? Odpověď zní ne, nikdy nepodléhej tlaku ostatních, radši si vlez do katakomb a setkej se s minotaurem, než abys padl rypákem do bláta v Colli Asolani u předposledního stánku u exitu v mumraji hlásků na fiere, trhu trhů. Zkonzumován cár na cár, coul na coul uondán, třesa se chladnou lhostejností, směje se šíleným kašlem tuberáků, však nadějně jako před nástupem do školky, přestože s Čandalovým znamením na čele, na nejvyšší míru potěšen, raději bych zvolil minotaura než blátivou strouhu u exitu. Radši nastup na člun a pádluj doprostřed Bermundského čtyřúhelníku, než abys ve Firenze na Piazza del Mercato ležel na dlažbě s kytarou v ruce a hrál a hrál a hrál pro vysmáté mrkající vousáče a dámy s vějíři v elegantních šatech z šifonu i žoržetu. Ach ty na omak jemné příze. Z nebe padají růžové vločky, Benvenuto Cellini má na domku 22, kde prožil rozkvět i úpadek, vlastní destičku a nic není jako dřív. Rád bych se vrátil domů, ale nemám ani peníze ani odhodlání vstát, jež by mi bylo stačilo, holubi mi markují cestu rovnoměrně šedými hovínky až ke kašně, kde opírám zmrzačená záda a už nehraju a už nepiju, jen vejrám pod úhlem do toho magického modrého měsíce, který plyne. Již svítá znovu. Či již se vkrádá soumrak zas?
Žádné komentáře:
Okomentovat