Vím, že hlavou rodiny je obvykle otec. Jest to role, jíž se zhošťuje často rád i dobrovolně, jíž však jest plniti obtížnější, než by se mohlo při pouhém přehlédnutí zdát. Přestože nesouhlasím s pojetím konzervativním a vlastně na nejvyšší míru liberálním, totiž že muž si ženu jakoby koupí, aby trade stvrdil ve svazku manželském při obřadu ženitby, a veškeré věno, jež se mu dostává, je jakési čestné slovo o spoĺehlivosti, o snášení překážek. Nesouhlasím proto, že je pak s babama nakládáno jak s hermelínem, prostě se ládujou do sklenic, beztak ne nastavených na vysoký tlak, které soužití obvykle přináší. Jak jest to ještě směšné, tolik rozvodů a všichni přece dřív přísahali. Pozdě honit bycha, pozdě si lít máslo na hlavu a obligátně se tázat, proč já si vlastně tu protivku vybral. Vždyť neuvaří ani koprovku. Nakonec u všech převáží, pokud nejsou vázáni područenstvím Bohu, sebezáchovné modely a ústalené smýšlení, že je tisíckrát lepší zrušit blbý slib, než si způsobit nejmíň trauma v podobě znechucení, než si znevážit sebe, zatížit se utkvělostmi a házet flinty do žita, protože žít v páru je vždycky jednodušší, než se protloukat životem sám nebo ještě hůř, než rozbít ty minuciózně natažené hodinové strojky tikající uvnitř nebohých hlav tak křehkých dětí. Vše pro děti. Zranitelnost je ovšem známkou ryzosti a mluví jen pro člověka, je-li dostatečně zranitelný. Rodina je však hodně špatný základ státu a nebo i života, leč nic lepšího administrátoři všednodenosti nevymysleli. Vše pro děti, trpící nefunkčními vztahy v rodinách a prodlužovanými, odkládanými, neuskutečňovanými rozvody. Pak jsou tu další experimentátoři se stabilitou, je jich houf a smečka a čekají, až se vkradou do alejí vaší důvěry a nabudou přesvědčovacího postoje teprve tehdy, až jsou si jisti, že už jim nic neodmítnete. Omlouvají svou letoru častými úniky do říše alkohol a jiných omamných látek. Říkám jim konzumenti a je jimi doslova protečkován svět. Pokud máte kamaráda, který prohrál na automatech dům a dvě audiny, blahopřeji, bavíte se s konzumentem. Jestli jste slyšeli o klukovi, kterého vyhodili z práce, protože ukradl z šatny ranec s tisícovkama a skončil načapán ramby v černém při čísle v bordelu se sličnou gruzinskou prsaticí, bezpochyby znáte konzumenta. Všem konzumentům je společná jedna úzkost. Nevědí, co činí, protože v jejich pojetí na světě není nic čitelného, nic, co by bylo hodno následování, žádná zábava či povinnost jim není dost kořením či dost knutou.
Žádné komentáře:
Okomentovat