Proč anorektičky

Pro anorektičky mám vzkaz ze záhrobí. Lépe být tlustá jak prase než v rakvi hnijícím masem. Též jsem byl, nikoliv volbou, spíš osudem, anorektičkou, vážil jsem sedmdesát kil a dokonce mouchy se mi vyhýbaly obloukem. Přiznávám, že už jsem vyléčen.

Stejně vás chlapi nebudou chtít víc (a ani míň). A proč dělat něco pro sebe, když přece můžete mít prospěch (nemluvě o úspěchu) pouze tehdy, když vás ocení druzí, je mi záhadou. Všichni jsou přece narušení, vedeni chimérami, fantomy, džiny z láhví... vedeni mamonem či přesvědčením. Tak proč přispívat k řadám bludných oveček? Není lepší být prasojelen? Taková babirusa představuje vrcholného zástupce prasete.
Chrochtá si celý den ve stínu, spásá si leklé rybky, běhá za sedmikráskami, kly ji nakonec prorůstají lebkou, když se zadaří a je obzvlášť obdařená, zápasí o přízeň samiček tím, že se svalí u vypálené trávy v blízkosti studní či potůčků, kly nemůže použít, protože jsou příliš křehké a tím, že se stáčí do spirály, ji znemožňují cokoliv zasáhnout - až na svou lebku. Je atraktivní, protože vrásčitá, je vitální, poněvadž působí i v mládí staře.

Řezat si žíly musíte svisle, jinak bude jen červená vana. Tak velí zákon uzlíků v tělech.

Jíst jen celozrné housky, müsli, jogurty a kefíry a candáty a tresky a oříšky a nepřehánět to s těstovinami. Maso vynechat. Už jsem slyšel o lidech, kteří vydávili celou porci pečeně, protože si v záblesku prozření uvědomili, že jedí něco, do dýchalo a žilo podobně jako oni. Taky jsem slyšel o lidech, kteří spasou mrtvou krysu. Ovšem takovou, kterou jsem si vyfotil nedávno, takovou by jedl jen hrdina. Měla všechny nectnosti dlouho zesnulých a navíc hnila. Možná Marius Kotleba by ji snědl, hrdinný vojevůdce slovenských extremistů, který burcuje vlast za chopění se otěží. Nebo za co vlastně? Kdo ví, hlavně, že jdeme vpřed, zpátky ni krok. Tak se vykrúcaj na svém rychtu, Divadlo Štúdia tance, rek tě nenechá čerpat dotace. Tak za dekadenci, Kotlebo, juj!