Tady chci psát o pritažlivosti tváří, aneb proč průměrné ksichty na nás působí nejblahodárněji. Víme, že dosáhnout mladistvého vzhledu se stává snem pomalu každé dívky nad čtyřicet let. A dokonce i pánové se v současnosti pokoušejí o zázrak - totiž zastavit čas, nechat ho nerušeně proběhnout a nenechat se dohonit. Studie dneska vám poví kulový. Prý je to zařízeno tak, že když se u ženské vlivem plodnosti ustálí nějaké rysy, které mají kořínky v dětském věku, prokuklí se ženinou tváří do dospělosti, fertilita jejího cyklu zajistí pokud možno vyrovnané znaky, které jsou prostě natolik symetrické, že spletou chlapy a ti začnou doslova šílet. Víme např., že kulturní rozdíly ve vnímání krásy tváří jsou natolik výrazné, že když dáte do jedné postele Eskymačku se synem pouště, maximálně si tak zahrají stolní pexeso, ale nikoliv svlíkací poker. Nadržensot budící xichty rozpoznají záhy i novorozenci, sotva je párkrát přebalíte. Vzrušují jejich nově zformované genitály natolik, že o padesát let později často s neskrývaným pohnutím rozprávějí na křesle psychoanalytikově, že jeho maminka mu připomínala už od plenek dojnou krávu, s obličejíkem zdobeným čestvě vystříklým shakem spermatu. Víme např., jak se pozná průměrná mladá prznitelka junáků.
Barva její kužičky je sytější, má užší obličejový profil, nenabaluje se na ní tolik tuku, má trochu plnější rty, nepatrně vzdálenější vzdálenost mezi očima, tmavší, užší obočí, delší, hustší řasy, užší nos, pokud možno žádné kruhy pod očima, tenčí víčka.
V první z těchto studií byly osloveni odborníci na výrobu divadelních masek, aby vytvořili sadu atraktivních a neatraktivních obličejů pro ženy, které budou později působit těmito maskami na děti jakožto "neznámí lidé." Masky byly zpracovány tak, aby působily velmi realisticky, měly dokonce i některé mimické schopnosti (např. mohly se usmívat, mrkat očima apod.). Pokus byl proveden se šedesáti dětmi ve stáří jednoho roku. Byl vypracován přesně stanovený scénář, podle něhož pokus probíhal. Odezvy dětí na tyto masky byly zaznamenávány pozorovatelem, který neviděl, která maska je právě používána. Dokonce ani ten, kdo měl masku na obličeji nevěděl, o kterou se právě jedná - všechny měly totiž stejný hladký povrch zevnitř i zvenku. Výsledky výzkumu ukázaly, že děti se snažily mnohem častěji vyhnout kontaktu s maskami, které působily nepřitažlivě a projevovaly se mnohem větším množstvím negativních emocí a dokonce úzkosti v přítomnosti neatraktivních masek. Pozoruhodné bylo i to, že chlapci (nikoli však děvčata) navazovali kontakt s atraktivními maskami mnohem častěji, což možná naznačuje typ chování, který se u nich bude projevovat až mnohem později (Rubenstein, Langlois, Roggman 2002).
V zásadě jde o tři hypotézy, jak na nás zamrdaníhodné kukuče působí. Budto klasika teorie symetrie, všecko ladí, co jsme viděli už milionkrát, vidíme znovu a nepůsobí žádná násilí, nenarušuje naši božskou lhostejnost, co se týká obrázku o druhých ve vícerozměrném kosmu. Druhá je drsnější první a síce hypotéza, že průměrem ke hvězdám, nejsou ani moc velké, ani moc malé, nosy nejsou bambule ani párátka, a třetí praví, to jest teorie vnímání krásy, že přitažlivé xichty jsou takové, kde se snoubí sexuální zralost se znaky dětského obličeje.
Žádné komentáře:
Okomentovat