Stojím na vrchu velikánské, posvátné hory Aztéků a pozoruji přístav. Ve snu. Komáři mě štípají do tváří. Aztéčtí komáři jsou pěkní mackové. Sajou krev hůř než piraňe.
Včera jsem se přešvihl jak magor. Staff membeři z "ochranky" mi už domlouvají tichým hlasem, abych vyrazil směrem domů.
Dnes jsem šel kolem On Tapu, po pár metrech vytržená značka a opodál díra v okně tanečního podniku. Jestli jsem to udělal ze vzteku já, tak končím s pitím. Nehledě na solidní díru v peněžence. Vypadalo to ale spíš na práci bagru. Nechce se mi věřit, že by nějaký jednotlivec vytrhl parkovací značku z betonu způsobem, který tam byl naznačen. Vždycky jsem říkal, že alkohol má jistou razanci. Bohužel jen negativně mířenou, jak se zdá. Nicméně zanedbatelná veličina není, musí se s ním počítat.
Konec smutných zpráv. Dobrá zpráva je, že jsem se skvěle napapal (oběd) u Mexiků. Udělalo mi to dobře, ráno jsem furt chodil na záchod, asi tak 5x, střeva nefungují. Kdyby jenom střeva. Ledviny nechci raději vůbec vidět. Bohdá se nedožiju dne, kdy uvidím na vlastní oči své ledviny!
Poslední dobou se cítím nereálně, jako bych nežil, možná na mě padá nějaká forma rozpadu osobnosti? Každopádně stále příležitostně cítím bolest, takže nejspíš jsem naživu. (Ale někdy ji necítím, s vědomím, které je zalité chlastem a ozdobené černými děrami, se potácím klátivě ulicemi toho vražedného města, kde na periférii bojují drogoví baroni s chudinskými přistěhovalci). Baví mě si představovat, že mě s trochou štěstí může někdo odprásknout na chodníku. Jen pro zábavu a možná pro ty dávky krokodila, který tu frčí asi jako zlatá horečka na Klondiku. Asi bych se Zábranou řekl, vida ho, zfetovaného pistolníka, než bych ji schytal mezi oči, dej si majzla na toho hajzla.
Žádné komentáře:
Okomentovat