Mrtví konají živým návštěvy, u drahých, kdož živé neznají, jediná lůza v černém hemžení, se pod zpustlou rakví pochová. Je tam i otec s hříčkou neuměle zrobenou visící mu na prsou.
Sklonné vrby v ohradě na mrtvých sadě se pospolu ženou by zachovaly dávno znečistělou. Mrtvolu.
Chudoba navždy kletá povždy zničí rodinu, zlopověstnou chudinu.
Hoře stojí na trávníku a vůkol se za bouřných vln časů rozhlíží, má snad pocit vlastní bídy, či bázlivě se rozšíří, až po runy na náhrobcích, kde v kostnici myšlenky se tratí. Valte proudem se světem méně býstry, méně kalem zbořeným, méně pískem pobledlým, vánkem po staletí kvetoucím.
Žádné komentáře:
Okomentovat