pondělí 17. srpna 2015

Postih

Tělo kus po kusu se drolící. Na způsob rozlámaného kalamáře. Drobounká setkání s lotry z minulosti na sebe navazují další setkání, s lotry z budoucna. Dát si bacha na tón (tonus, struna, zvukomalebné pohlazení) hlasu, jímž volám do lesa. Někdy je les zapeklitý a děcka s velkýma, klidnýma očima z něj chodí domů jakoby pošpiněné. Ubrečené, zfetované. Víme, že dívky, co vynikají ve fyzice i tělocviku, neumějí uvařit krtčí dort nebo i babiččinu bábovku.
Honění jim však jde od ruky, proto ty úspěchy na hrazdě. Břišní tanečnice jsou samé břicho, všechno na nich křičí břicho, břicho. Bojím se jim podívat na břicho, abych tam nenalezl dvojsečnou zbraň, kterou bych si uťal čumák.
Až v hrobě vydáš všecky své poklady.
Pomoc je nasnadě, zpívej a budou tě chtít. Budou ti naslouchat v hlubokém pohnutí. Takové dvojhlasé koledy, nebo dokonce v ladném trojzpěvu podané? Ty pohnou i pokrývači. Takový alt... Lepil se ji na hrdlo jak klih.

Žádné komentáře:

Okomentovat