středa 22. července 2015

V broušených sklínkách spočívá jed

Tak mi nějaká červenošatá Amerikánka, která vypadá o poznání líp než Janis Joplin, začala kupovat vodky, bůhvíproč se v On Tap baru usídlilo přesvědčení, že piju tu nechutnou finskou vodu, kterou ve tří případech z osmi piju nedobrovolně a opravdu jen zadarmo. Jediná lepší byla ta brusinková Finlandie, na kterou byla prodloužená akce v černém městě, dobré tři roky nazpět. Ty jejich akcenty jak z Dallasu mě normálně přivádějí do varu, musím mluvit nedoslýchavou američtinou jak hovorově coon, negr z Southu, abych je trochu spletl, problém je, že už ví, že jsem (polo)Čech, pustil jsem si asi hubu moc na špacír. Nicméně tato holčina má opravdu zajímavý hlas, tak zajímavý, že by mě bavilo se jí podívat pod košilku a trochu níž. Avšak vytrvám, řekl jsem si, že už nikdy nepůjdu s žádnou ženou na výlet. Jsem teď dokonalý mnich a určitě jím budu dost dlouho. Tak dlouho, dokud mi osud ztroskotanců nenastaví hezčí tvář!

Žádné komentáře:

Okomentovat