Ať už dobrovolně nebo ne zcela, upisujete se ďáblu, kdykoliv jen pomyslíte na sladký nehet (smí být i na nožce) milé dívky.
Naštěstí se mi satiráza vyhnula, zaklepejme na dřívko, jenže mám jinou zjitřenou bolest. Naneštěstí už mi erekce nic neříká. Nedokáže se mi z ničího nehtu postavit. Dřív jsem myslel, že tahle indispozice odezní, když den vynechám, ale trvá to už 8 měsíců. Potřeboval bych gumovou pannu, jen povrch gumy mě dostatečně aktivuje, abych se proměnil v Transformera. Z masa a kostí mě ženská stojí hodně nervů, také na údržbu je náročná. Seru totiž na předehry, všecky hned rychle spláchnu a jdu do jiné, ta mě omrzí do osmačtyřiceti hodin a další už čeká v řadě. Je to svým způsobem neurotický život. Má své neoddiskutovatelné výhody, leč nevýhody převažují. Nikdy se nenaroďte jako já. Je to brutálně plačtivý, nádenický život. Tolik bolesti a tak málo rozkoše, tolik chlastu a žádná milovaná náruč, ach!
Nezapomeňte, děcka, když jsou kulisy okolo života šedé, ve jménu posvátné nadvlády člověka mám chuť na ně malovat ohněm a krví... měsíčků.
A neberte mě vážně, koťátka. Kolík furt funguje, tak honem do řady!
Žádné komentáře:
Okomentovat