úterý 14. července 2015

Neutralizovat jed

Plující stíny. Tak se s nádechem smutku rozmazávají po zdech. V příšeří ulic. Všude graffity. Vítejte v Chi, městě deprimovaných. Všechno tu má základy v central car care. Kamkoliv vstoupíte, musíte se objednat. Cokoliv uchopíte, musíte zaplatit. Všude rozličné národnosti, negramotnosti a netolerantnosti žijí své upracované životy.
Definicí života je problém. A ještě jeden. Život je původní zaměstnání hmyzu. Kdo si z něj učiní rituál, možná aspiruje na šamana, čeká ho však dlouhá cesta zasvěcení.
Pro takové, jako jsem já - ne že by se váleli v každé škarpě -, je život peklo. Protahované, k zbláznění nelítostné a ryzí peklo.
Jenom andílci, jako jste vy, mě drží nad hladinou úpadku. Každý večer i každé ráno sním o tom, že si podřežu své nádherné hrdlo. Jen podpora vás, mých drahých spoluobčanů, mi dobíjí baterky. Děkuji vám srdečně!

Včera jsem tak moc pil, až jsem zaujal jednu Polku, která mi začala kupovat panáky. Finlandie, kterou nemusím, ale tím líp. Dokud nepřišla majitelka a neposlala nás do příslušných míst. Pak jsem se snažil umýt nádobí, protože spolubydlící ho nikdy nemyjí, ale nejde mi to bez té pravé ruky. Tak se v kuchynce teď válí velké hromádky špíny a mastnoty. A já jen sedím, v hlavě čisto jak při křtu a zvažuji, zda bych si neměl svou ruku v zápěstí uřezat. Abych mohl už jenom popíjet a o nic se nestarat!

Ale pak se zarazím a řeknu si, že kdyz jsem přežil takový koncentrák, tak proč skládat zbraně. Ještě je tolik slepých uliček, kterými jsem se nevydal! Ještě na mě čeká přes sto holek, které budou oddechovat vedle mě v postýlce. Ještě musím rozpoutat občanskou válku v Nigérii a stát se hlavou státu v Kambodži. Nechat se zbičovat v BDSM salónu. Ochočit tygra, vyplenit superkolonie mravenců. Je toho tolik, co musím a co se nestane! Nebo spíš se musí nestat, abych nebyl příliš spokojený a neusnul na vavřínech. Haha. Ne, takoví jako já nedělají věci pro zásluhy nebo čest nebo uznání ani pro peníze, ani pro příležitosti. Dělají je čistě jen proto, že chtějí. A proto, když nechtějí, je konec. Ten už nastal. Odmlčím se na věky věků, jdu se upít jednou provždy. Dnešek je ten den, kdy se za mnou zavřou vrata za tím nejnádhernějším z možných světů! Do nebe si pustím něco od Neila Younga, asi Helpless nebo Ohio. Měl on vůbec nějaké uznané hitovky? Přesto jaká bezčasá muzika. Až se nechce věřit, že si ho tak málo považovali. Nejobdivuhodnější hippík z celé té generace.

Kdybych měl aspoň jistotu, že půjdu se sv. Petrem do Nebe.
Jenže všecko nasvědčuje tomu, že skončím v pořádně natlakovaném kotli.
Ach, je toho tolik, co bolí. A bolí i to, že je toho tolik.

Žádné komentáře:

Okomentovat