Stáli spolu v pachu čerstvého rybího masa u zadní části rybárny Šiga

Věnováno f-allence

od největšího pasáka na jih od Arktidy

Jak vám může každý potvrdit, nejsem zrovna žádný fešák. Neznám to slovo. Když jsem se zabouchl do Osudové, do té královny, u které neudělali jedinou chybku, když ji dávali dohromady, nebe si usmyslelo, že si z nás pořádně vystřelí. Obdivuju kurvy, hajzly, psance a tak dál. Nemám rád hošíky s hladce vyholenou tváří, kravatou atd. Mám rád ty, co nevědí, jak se slušně chovat, zoufalé, šílené chlapy s vymlácenou palicí.

Takže podávám Stupromancera ve zkrácené, cenzurované verzi pro školky:

Nebe bylo skrčené u zdi šedé krčmy.

"Já nereftuju. "Akorát si tvoje tělo vypěstovalo hlad po droze."

"V týhle podělané čtvrti se nedostané napít xixinu?" vyrazil ze sebe vyzáblý refťák. Upil trochu z džbánu xininu a mlčel.

"Můžeš pít podle libosti a peněz."

Barman měl místo ruky klepeto z umělé hmoty, nejspíš z Cairidy III, patinu už nepochybně chytalo nějaký ten pátek, takovou hnědavě trouchnivou. Klepeto se třepalo jako metronom, kdykoliv použil pípu nebo se přiblížil k blikající nádobě s nápisem XIXIN. Byl na něj hrozný pohled, i když se pořád usmíval. Jeho úsměv všechno zhoršoval.

Bobby si našel místo na baru, okolosedící byli všichni bezdomovci. Nemluvili, jen si přihýbali z číše.

Sprostá, opilá ženská se zkaženým dechem se začala hystericky čemusi smát. Nikdo jí nevěnoval pozornost.

"Jseš tu novej, chlapče, takže rundu na tebe pro celý bar."

"Obávám se, že až tak nový nejsem. Můj otec je Diagoru Tarima."
"Pane jo, tvůj fotřík vlastní půlku města. Tak co pohledáváš tady, mezi námi, obyčejnými ztroskotanci?"

"Chtěl bych začít reftovat."
"Tak tys to ještě nezkoušel," pochybovačně zatřásl klepetem u obočí barman. "Víš co - nevěřím ti. Podle mě jsi tak trochu šoumen. Komický šoumen dokonce."

Dáme si pauzu, zjistil jsem totiž, že nejsem schopný napsat jinou scénku než z hospody! A to mi Bob onehdá (2005, sladkých osmnáct) v rauši říkal:

"Jsi vyřízenej, naprosto, jakmile už nedokážeš napsat milostnej příběh, jsi vyřízenej. Už ti nejde ani to psaní. Ty už máš jen svoje piva."

"Vážně? A kolik jsi jich napsal ty?"

...

...

"Pořád jen chlemtáš piva... hromada dobrejch chlapů skončilo kvůli ženské na smetišti. A ty ani nejsi dobrý chlap, Sašo! Jsi zmetek, každý to ví, ošaháváš všechny na potkání, grcáš jim na boty a do vlasů, nadáváš jim do kurev."

"Víš co, jdi do prdele. Jsem teď jen maličko citově vyprahlý! Každý má nárok na odpočinek!" Plivl jsem mu do tváře a odešel.

"Už se nevracej, ty špíno. Stejně přilezeš a odprosíš mě!"

Došlo na jeho slova, byl jsem slepý a neviděl, byl jsem hluchý a neslyšel a tady to máme. Výsledky mých pitek, mejdanů. Měl jsem si víc vážit drahocenných lidí, kteří to se mnou mysleli jen dobře. Místo toho jsem jen dělal čurbes a bordel. Zemřel jsem při jedné z těch nocí. Potřebuju asi víc pít, abych se znovu dostal do formy jako před desíti lety. A mohl mít zas požitek z divukrásného žití.