Vinou zamrdané linky jsem klikl na soutěž missek. Pozdě honit bycha, přeletěl jsem očima soutěžící. Samé kundy, kouká jim to z očí, na mě jsou asi až moc mladé, pod zákonem cudnosti, nicméně hlásek dám Arielle, neboť má plus mínus stejné tričko jako já - až na hot stuff nápis.
Co říká na krásné baby prokletý čtverák?
Orfeus zpíval u doupěte
v podsvětí čtverhlavého hlídače
a hučel, hučel do zvířete
by došel mrtvé krasavice.
Sardanapal, co vládl Krétě
a ve všem všudy ved si břitce,
jak zakoukal se do děvčete,
s dívkami příst chtěl u přeslice.
Zaživa spíš upálit dá se,
než žila by jako poustevnice.
Ač černá, plavá, je přec
ženština vždy jen rozkošnice.
Poté, co umřeme, ztratíme schopnost mobility. Zjištění vědců z institutu pro výzkum chování. Smrt, jak si ji vykreslujeme, nabývá podoby absolutní temnoty. Je to hiatus myšlenky. Čím víc ji přepínáme, tím snadněji ztrácí půvab. Člověk? Směska obyčejných konců. Od nenávisti a znechucení přes smích a uctívání. Čím jsme si zasloužili tak potupné plahočení při vědomí svobody, která nepopiratelně stojí za vynaložené úsilí. Aktualizace zkušenosti vyvozené z analogií extatického prožitku... cha cha, mohou být napínavé. Asi jako panna položená jak preclík ve víku od basu. Jeden muzikant z Čechovových Románů smolařů, protože ho okradli o všecky hadry, když sledoval opalující se krásky, chodil jen tak s basou přehozenou na zádech a v houstnoucím šeru působil nah bezmála jako nějaký nečistý bůžek dávných časů. Prostě miláček štěstěny. Jedna krasavice se chtěla utopit, tak se vysvlékla a po hlavě se už už vrhala z můstku do řeky.
Začínám se ztrácet v termínech. Einbrechen a aufbrechen mi splývá, probíjení se mimo a do. Nichtdenken rozumím naštěstí dobře. Jaspers dochází k závěru, že "to je, co to je", ať už je to cokoliv. Bravo, hned jsme blíž Transcendentnu. Skoro bych řekl na klíčovou dírku blízko.
Imanentní smrt číchá a je přítomná, máš ji nejspíš po levici - kdo zná Cestu do Ixtlanu, ví. Poslední dobou mě však napadá, ž ji zná každý. Je to taková tradiční představa. Rituály a jejich uskutečňování. Šnupání koksu, balení cíga, honění si péra, holení si kundy? Holí si to holky nějak kolem ní, aby nekopírovaly Tarzanky? Nevím. Rituál obsažený v pouhém záblesku vědomí. Je smrt odchodem ze světa? Je tak prostá, tak nehledaná, tak laskavá, že jí mermomocí strkáme banán do zadku a znásilňujeme sub specie aeternitatis? Ale smrt "does not nullify a fact each event happens only once." Jednou jste
Žádné komentáře:
Okomentovat