"The pain is almost a natural part of me now‹only the fits of depression (common to this disease) really sap my energies and distort my native spirit. I could speak quite morbidly in this last connection. The sickness of the world probably didn't cause mine, but it certainly conditions my handling of it. Actually (the worst part) is that I feel that I would be something else if I weren't rigid inside with the constant pressure of illness; I would be purer, less inclined to write (say) for the sake of being able to show my sick part that it can never become all powerful; I could experience more in other artists if I didn't have to be concerned so closely with happenings inside myself; I would have less need to be pure in the presence of the things I love, and therefore (probably) would have a more personal view of myself.... I think the more articulate an artist becomes the less he will know about himself to say, for usually one's greatest sense of love is inseparable from a sense of creature foreboding . . . it is hard to imagine why God should 'think,' yet this 'thinking' is the material of the greatest art . . . we don't wish to know ourselves, we wish to be lost in knowing, as a seed in a gust of wind."
Kenneth Patchen
Sleduju The Pirate Utopia Experiments: sérii předělávek krátkých filmů na téma (otagované) halucinogeny, Louis Bunuel, Painleve, piráti, válka, plunderphonic, mashup, industrial, neo-folk, post punk kult, aktivismus, new age, divné filmy, dark ambiant, mutant, jazz, punk, art, anarchy, surrealist, trip-hop, lsd, cult a Patchen tam právě čte v úvodu báseň, ze které mrazí. Není divné, že tam všichni ječí, že se obrazy střídají ve sledu, které nestíhám zpracovávát, ale daleko podivnější je, že man may live not to die not to kill s hudbou kolovrátkuprokládanou palbou kulometu. Jakýsi borec tam jezdí na oslíku, v hospodě někdo křičí bastards, děcko ukazuje zuby a zajíká se řevem, do toho opera a štosy papíru, árie a Bugs Bunny. Je to fakt divné. Ale v pěkném smyslu divné, takže ty zaprášené horníky a epidemie cholery a sutiny a tyfus přežiju. Co nepřežiju, jsou červené zuby pily, co se bijou se zelenou rostlinkou, s plastidem v ní, jak s organelou, jak s potomkem řas. Moronic. Crazy jig-step. Bezďák si přihýbá z flašky. Upalování se. Bez mléka není pohon pro kravičky. Tenisový klub, fašisti, pažby kulovnic z luxusního ořechu. Teď se začíná ozývát nenápadný jazzík. Portréty slavných masových vrahů. Teď asi to, co nazývají mash-upem, haha, do toho zas robotické akordy elektrických varhan a symfonie tvrdého zkázonosce Beethovena.
Žádné komentáře:
Okomentovat