Mě ty hospody určují. Nemůžu za svou nezpůsobilost vést řádný život. Vyspat se, vstát, vyčůrát, vzít si kravatu a vyjít za kšeftem. Až na obvyklé výjimky ze stáda, které si svou cestu životem zvolí samy, my všichni jsme vláčeni neúprosnou silou Konvence. Jseš šofér, báječné, vozíš celý den i noc zadky takových, jako jseš ty, se stejnými trablemi, s dluhy, s manželkou na odpis, s milenkou, co si lakuje nehty v posteli, s tchýní, které jsi blbě zabudoval hydrauliku, s šéfem, který tě buzeruje a výplatní páska se pro tebe nakonec s každým měsícem stává věcí víc a víc nedosažitelnou. Jseš opravář kolotočů. Fajn. Tak se aspoň bavíš smíchem děcek. Může být třeba letuška a celý den civět do světýlek a poslouchat hlášení a večer se stulit na posteli do náruče nějakého korunního prince. Ale když jseš jednou opilec, jseš jím navěky. Nemáš žádný cíl, určení, motivaci, všechno směřuje k destrukci sebe i okolí. Je to posvátné zaměstnání. Proto přejme alkáčům šťastné hladinky a sobě co nejmíň vytlučených oken.
Žádné komentáře:
Okomentovat