"Kunko! Kunko!!!" "Kdo to tady kunká?" Tak končí alegorická satira smutného muže Svatopluka Čecha.
Někdo zaklepal prudce na dvéře, a nežli jsem zvolal: Vejděte!,
vrazil již do pokoje člověk spíše malý než veliký, ale slušně
vypouklého břicha, na němžpo huňaté plyšové vestě splýval těžký
zlatý řetěz od hodinek s četnými přívěsky v podobě půlměsíčků. I
jinak jevil jeho oděv solidní krasocit zámožného pražského měšťana,
a kruhovitá, čistě oholená, v různých odstínech červené barvy zářící
tvář byla plna té ušlechtilé důstojnosti, kterou propůjčuje toliko
knihovní vlastnictví třípatrového domu.
"Mám česť mluviti s panem redaktorem?" začal příchozí
zdvořilými sice slovy, ale tonem, který nevěstil nic dobrého.
vrazil již do pokoje člověk spíše malý než veliký, ale slušně
vypouklého břicha, na němžpo huňaté plyšové vestě splýval těžký
zlatý řetěz od hodinek s četnými přívěsky v podobě půlměsíčků. I
jinak jevil jeho oděv solidní krasocit zámožného pražského měšťana,
a kruhovitá, čistě oholená, v různých odstínech červené barvy zářící
tvář byla plna té ušlechtilé důstojnosti, kterou propůjčuje toliko
knihovní vlastnictví třípatrového domu.
"Mám česť mluviti s panem redaktorem?" začal příchozí
zdvořilými sice slovy, ale tonem, který nevěstil nic dobrého.
Pan Brouček byl skutečně jako v Jiříkově vidění. Konečně
soustředil všechny myšlénky na otázku, co se s nim dálo, než upadl
v bezvědomí nebo spaní, které skončilo tímto úžasným procitnutím.
Napjal paměť a brzy zachytil vůdčí nitku: připomněl si rozmluvu
s panem Würflem o luně a zastávku pred svatovítským chrámem.
Ostatní vzpomínky byly trochu kolísavé a nejisté, ale přece podařilo
se mu stopovati svoji pouť ku starým zámeckým schodům,
apostrofu, kterou věnoval měsíci, chůzi po hřebenu zdi, slezení
zahradního domku a co následovalo, než úžasný pád do nesmírné
hloubky či vlastně výšky pozbavil ho smyslů.
-
Žádné komentáře:
Okomentovat