pátek 5. června 2015

Blákós

Sebraný Vančura! Ani učenec by mi nedal tolik vědění, jaké mi poskytl autor Rozmarného léta! Čtěte a učte se!

Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a bytí.
Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přicházívá jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den.
Země je pokryta lidmi, kteří nestojí za to, abychom s nimi hovořili. Och, příznaky lásky! Kdo má tolik jemnosti, aby rozeznal ruměnec hněvu od milostného uzardění. Lépe mít na hlavě parohy než máslo. Jak snadno uzavíráme sňatky, je-li nám devatenáct let. Slova jsou činy moudrosti. Host bez rozmluvy za bečku stojí. Kdo sedí u stolu toliko s břichem a zuby, měl by zůstat raději v oslí stáji.

A diplomat Chateaubriand:
Trestem těch mužů, kteří příliš milovali ženy, je, že je musí milovat pořád. Pokud pochybujeme o srdci ženy, nemáme kdy hodnotiti její tvář. Srdce je jako ty druhy stromů, které nevydávají svého balzámu, dokud ostří sekery je samé neporaní.

Žádné komentáře:

Okomentovat