Dušičko, kdy budeš mít měsíčky?

Kdysi, za let rozpouštědel a pití nemrznoucích směsí, když jsem četl bichle jak na běžícím pásu a přečetl jsem jich tedy odhadem jen o něco míň, než kolik jsem složil holek, se mi poštěstilo v antikvariátu narazit na obzvlášť povedený kousek. Autora už si nepamatuju, ale vím, že psal povídky. Hezkou češtinou, vázanou v líbezných sentencích, které měly takovou zajímavůstku, na konci byla pokaždé pointa.

Jednu z povídek jsem si šíleně zamiloval. Pojednávala o nějakém cirkuse. Místo aby šli rodinní příslušníci na svatbu, nešli, protože věcí kolektivu je jít do cirkusu a záležitosti jednotlivce tak snadno na mističkách převáží.

Král prérie. Kovboj s lanem se snažil chytit tu poletující westernovou kouli. Růži z Jericha.
Děděček vyšel na pódium, iluzionista s ním hrál triky. Vytáhl mu z kapes králíka atd. A pak i holuba z nosa.
Dav šílel.
Otec, kterého okolí považovalo za našeho principála, vyrážel vykříky.
Část komediantů je mezi lidmi v lóži.
Všechno je trapný omyl.
"Klaun, to je klaun," buráceli děti.
"Jdu si to s nimi vyřídit," vyhrnul si rukávy.
Byl shodou okolností vystřelen do koše zavěšeného nad námi. Další výbuchy smíchu davu.
Zvěř a ptactvo defilovalo pomalu manéží.
Zdálo se nám podezřelé, že sloni na nás příliš kývají choboty. Ale poznali v nás komedianty.
Papoušek vypuštěný z voliéry ani chvíli nezaváhal, hladil křidélkem hlavu otcovu.
Při krotitelovi výkřiku, s papouškem na hlavě vyrazil do tmy.

Jen reminiscence na dávno zešedlou četbu. Možná Šimek? Autora už nikdo neobjeví, ale kdyby se k němu někdo dostal, ať si čte. Je stále co objevovat i v krajích takhle požatých.